První „mangšaňáci“
Chřestýšovec mangšanský je jedním z nejhezčích a zároveň nejvzácnějších zmijovitých hadů (vlastně i hadů obecně). Vyskytuje se na malém území v horských mlžných lesích ve střední Číně, jde tedy o učebnicový příklad mikroendemického druhu. V Zoo Plzeň můžete „mangšaňáky“ pozorovat v teráriu naproti želvám obrovským, kde jim podmínky horského vlhkého lesa napodobujeme co nejpřesněji, včetně nočních poklesů a zimování při teplotě několika stupňů Celsia. Expozice je poměrně zarostlá, i botanicky atraktivní, za povšimnutí zde stojí například bujný porost endemického čínského ostružiníku druhu Rubus ichangensis, nebo palmu připomínající tráva bér palmolistý (Setaria palmifolia). Přírodní expozice nám na jednu stranu umožňuje představit zvířata v jejich přirozeném prostředí, skýtá ale i určitá úskalí. Chřestýšovci jsou mistři ve schovávání, a jak se ukázalo, nejen sebe samých, ale i vajec. Jelikož jsme nečekali rozmnožení hned v první sezoně po přesunu do nových podmínek a zvířata nám blížící se kladení nesignalizovala ani změnou chování, ani sníženým apetitem, nález snůšky 8 vajec při běžném prostřihu expozice pro nás byl velkým překvapením. Tři z vajec byla vyschlá, čtyři se jevila oplozeně, poslední, polovyschlé a tvářící se neživotaschopně, jsme ze zvědavosti rozstřihli a k našemu úžasu/úděsu v něm našli embryo ve velmi pokročilém stadiu vývoje, dokonce již pokryté šupinami. Hezká vejce byla přemístěna do inkubátoru a v rekordním čase 16 dnů se z nich 2. září vylíhla první mláďata tohoto druhu v Zoo Plzeň (běžná inkubační doba je okolo 50 dnů, vejce se tedy zdárně vyvíjela v expozici déle než měsíc, patrně by se zde i vylíhla - z pohledu podmínek v teráriu potvrzení správnosti, z pohledu nás tak trochu zdvižený prst a motivace k lepšímu hledání.)
Čtyři odchovávaná mláďata žijí v chovatelském zázemí.
Karel Kodejš
Publikováno 3.11. 2026
