Plzeňská zoo chová od roku 2004 skupinu želv obrovských, pořízených jako roční až dvouletá mláďata, první roky žily víceméně mimo návštěvnickou trasu. Jediná tuzemská skupina dospělých obrovských želv žije v Zoo Praha, v minulosti se občas objevily i v dalších zoo. Tam však většinou dovezli dospělá zvířata, sledování růstu od mládí v Plzni je proto výjimečné. Nyní jsou společníky obrovských želv lemuři kata, kteří si na ně museli krátkou dobu navykat. Kvůli želvám došla expozice náležitého zateplení. Dokud byly želvy malé, stávalo se, že na krunýře svých kamarádek některá vylezla přespat „do druhého patra“.
Plzeňská zoo je v tuzemsku jediná, která kromě pražské chovala i želvu sloní, konkrétně několik měsíců na počátku 70. let. Želva obrovská žije v Indickém oceánu v blízkosti souostroví Seychely na ostrově Aldabra – což jim dává i jejich zahraniční pojmenování; želva sloní zase v Pacifiku na Galapágách. Oběma jsou přičítány velké rozměry a dlouhověkost, oba druhy bez problémů překonávají věk 100 let a délku krunýře 120 cm. Rekordní dospělé kusy váží až 300 kg. Věkový rekord byl nyní potvrzen na 255 let. Jedná se o býložravá zvířata. Rozmnožování v lidské péči se rovná malému zázraku. Spolu s želvou obrovskou přežily ještě 2 příbuzné druhy v počtu několika málo exemplářů z původních více rodů velkých želv žijících na ostrovech Indického oceánu. Popsány byly až v 90. letech 20. století.
První odchov želvy obrovské mimo Seychely a Mauritius se podařil roku 1976 v Austrálii, poté několikrát v USA, dále v Kuvajtu, Japonsku a Velké Británii. Samice zahrabává vajíčka do důlku v půdě, který udusá. Inkubace trvá 6-7 měsíců. Od želvy sloní se obrovská liší malým (tzv. nuchálním) štítkem na předním okraji karapaxu (zádový krunýř). V 18. a 19. století jejich početní stavy poklesly v důsledku lovu a sběru vajec a na některých ostrovech byly želvy vyhubeny. Želva číslo 1 vážila při příchodu pouhých 168 gramů.