Sdílejte tuto stránku na Facebooku Sdílejte tuto stránku na Facebooku Sledujte naše videa na YouTube ZOO Plzeň na TripAdvisor
Vyberte si jazyk
Česky English Deutsch Française По-ру́сски
Zapnout zvuk

ÚVODNÍ STRANA - O NÁS - MINIPRŮVODCE - ZAJÍMAVÉ EXPOZICE

Zajímavé expozice

Při návštěvě zoologické zahrady sledují většinou návštěvníci zvířata, užívají si rostlin a prostředí. Jednotlivé domy samy o sobě nepoutají hlavní pozornost, ale stojí rozhodně za to si všimnout i jich. Před 20-30 lety měla plzeňská zoo poměrně velký handicap v počtu a velikosti pavilonů, které by ukryly lidi před deštěm, nepohodou a přilákaly by návštěvníky i v zimě. Také, a to především, by mohly ubytovat další velká cizokrajná zvířata. Většinu staveb převzala zoo po svém přistěhování v roce 1963 a upravila je pro své účely. Některé drobné a nejchatrnější brzy ustoupily. Nových budov v zoo vznikalo dříve jako šafránu, kromě dřevěných salaší jen vodárny, trafostanice a jediný expoziční dům byl skleník. Pojďme si projít plzeňskou zoologickou zahradu po jejích budovách.

 
Australský pavilonek
Úplně první expoziční celeknapravo od hlavní pokladny slouží Austrálii. Vstupní pavilonek se dvěma expozicemi nabízí pohledy na australské pěvce, papoušky, ale také unikátní lelkouny soví. V druhové skladbě zde byli již i klokani, rozely, ledňáci atp. Pavilonek nabízí i zázemí pro chov a zimování vrubozobých ptáků.
 
Tropický pavilon Z
Tradiční první zastávkou na trase je tropický pavilon „Z“. Jak přišel ke svému jménu, když v zahradě není žádný pavilon A či B? V tomto případě nejde o pořadí, ale o dvě jiné záležitosti – budova má přesný tvar písmenka Z a je otázkou, zda její současnou podobu ovlivnila i kdysi populární akce Z, (pro mladší ročníky: dobrovolné neplacené brigády) s tím, že se promítla i do názvu budovy. Rozhodně dnes je vděčným cílem návštěvníků kvůli šimpanzům, krokodýlům, papouškům či velkým želvám. V severním křídle písmenka Z sídlí již odedávna nejstarší občerstvení v zoo, které bylo několik let po svém vzniku doplněno o pergolu. Nízká přízemní budova z počátku 50. let 20. století měla původně velmi prozaický účel, šlo o kanceláře plemenářské stanice, která na území zoo sídlila v předchozích letech a potřebovala svůj administrativní objekt. V některých dobách šlo o jediný návštěvníkům přístupný pavilon.
 
Sukulentní skleník
Po osamostatnění zoo a vzniku Zoologické a botanické zahrady města Plzně, hledali botanici a zoologové první společné projekty a propojení činnosti. Vlajkovou lodí se stal sukulentní skleník, budovaný od roku 1986 a otevřený v roce 1993. Kromě expoziční plochy s rostlinami a plazy Madagaskaru, Afriky a Kanárských ostrovů má budova vstupní část, zázemí pro množení rostlin a v suterénu i kotelnu a kanceláře. Z obyvatel skleníku poutají pozornost pryšce, aloe, trnitá pachypodiam, ale i užovky, gekoni, chameleoni či želvy. 
 
Pavilon Tajemný svět africké noci
Tuto budovu má několik generací v povědomí jako pavilon šelem. Skutečně v ní na 3 desítky let v klecích žili lvi, tygři, levharti, jaguáři či hyeny. Nyní je moderním pavilonem pro středně velké a menší africké savce se soumračnou a noční aktivitou. Žijí zde kaloni z řádu letouni, damani, mangusty a desítky dalších druhů. První roky působení zoo si však budova zachovávala původní ráz stáje a návštěvníci vedle ní vídali třeba velbloudy a soby. Předtím v ní sídlili plemenní býci, hlavní aktéři inseminační stanice. Pavilon zasvěcený památce Josefa Vágnera vytváří podkovovité náměstí s dalšími dvěma sousedními domy. 
 
Madagaskarský pavilon
V listopadu 2007 byl v podkroví původní, jistě stoleté stodoly, otevřen první tuzemský madagaskarský pavilon. Ačkoliv od roku 2001 má tato stavba působivý design, od počátku působení Zoo Plzeň na Lochotíně v roce 1963 sloužila mnohem prozaičtějším účelům pro zvířata i jako nezbytné provozní zázemí. Budova, měla ještě na sklonku roku 2000 pětici garáží – skladů pro traktory i seno, stáj pro koně či malou veterinární ambulanci a líheň. Horní patro sloužilo pouze jako klasická půda, malá část jako holubník a po určité období zde byly i kotce kočkovitých šelem, jejichž zamřížované expozice se nalézaly na jižní straně budovy. V posledních několika letech před rekonstrukcí obývala zvířata jen malou část a okolí stavby, šlo už jen o stádečko roztomilých koz kamerunských a skupinu prasat divokých. Do počátku 90. let byly k jižní stěně přistaveny již zmíněné tři klece pro pumy a rysy. V letech 70. a 80., před dokončením větší dřevěné stáje v západní části zoo, oživovali malé výběhy u stodoly jaci a buvoli kaferští, jejichž venkovní výběh byl rozdělen ve tvaru písmene „L“. Právě zde vznikla fotografie jaků, kterou dodnes můžete vidět v klasickém vydání českého kapesního atlasu savců. Dne 29.5. 2001 vstoupila v přízemí do provozu první prodejna suvenýrů a propagačních materiálů v historii Zoo Plzeň a v ní umístěná expozice lemurů kata. Od té doby mohou návštěvníci procházet i „lemuřím“ ostrovem, který je ohraničen pouze vodou. Další úplné ostrovy pro lemury vznikly v následujících etapách.
 
KIBOKO
V roce 2002 vyrostla v sousedství za téměř 5 milionů korun restaurace v africkém stylu KIBOKO. Novostavba první skutečné restaurace v historii plzeňské zoo má i terasu s dřevěnými lavicemi a stoly a se stylovým rychlým občerstvením. Vnitřní a venkovní prostory pojmou až 100 lidí najednou. K ozdobě interiérů přispěla zoo např. lvími a zebřími kůžemi, jihoafrické velvyslanectví zapůjčilo drobné dekorativní předměty. Je to bezbariérová budova a obsahuje i přebalovací pult pro maminky. Kibo je svahilské jméno hrocha, ten nechybí e formě masivní vyřezávané prolézačky pro děti na jižním předpolí restaurace. Následující prostor až k historickému statku Lüftnerka byl po dlouhá období volnou plochou s výběhy a lehkými dřevěnými salašemi. Stařičké historické domky a ruiny, které zde stávaly, zanikly v 60. letech 20. století. 
 
Voliéra afrických bažin
Tato voliéra vznikla již před více než čtyřiceti lety (v 60. letech a patří k nejstarším expozicím v zoo) a původně převážně sloužila chovu dravých ptáků. Pamětníci v ní však viděli i volavky, čápy či marabu. V posledních letech v ní bylo vybudováno jezírko a slouží zejména kolonii afrických brodivých ptáků, kteří mohou i ve volné přírodě, ve východní Africe či na Madagaskaru hnízdit společně. Dominují zde ibisi posvátní (Threskiornis aethiopicus), zajímaví čápi nesyti afričtí (Mycteria ibis), nebo kolpíci afričtí (Platalea alba). Z dalších druhů zde bývají volavky, racci, pelikáni rudohřbetí (Pelecanus rufescens), kteří zde jako v málokteré zoo světa létají; holubi guinejští nebo zástupci řádu vrubozobých.
 
Voliéra afrických dravých ptáků
Tato voliéra pochází z počátku 80. let 20. století. Sloužila vždy převážně dravým ptákům, žili zde například supi a kondoři.V současné době v ní můžete pozorovat supa kapucína (Necrosyrtes monachus), který obývá savany a řídké lesy. Dalšími obyvatel i jsou velcí supi bělohlaví nebo inteligentní africký krkavec bělokrký (Corvus albicollis). Přesto, že to není na první pohled zřejmé, je zástupcem řádu pěvců. Podle potřeby tuto voliéru, kde došlo v historii zoo například k vyhnízdění kondorů krocanovitých, obývají i orli a další druhy živočichů (čápi marabu afričtí, jeřábi). Unikátní byl společný chov dravých ptáků a vzácných kamzíků goralů tmavých (Nemorhaedus goral), kteří zde byli umístěni před vznikem své stálé expozice a odchovali zde dvě mláďata. 
 
Dolní africký výběh, Pavilon afrických kopytníků
Proč dolní africký výběh? Protože do roku 2006 existoval i mladší horní africký výběh. Ten však nebyl na rovině a jeho prosto později připadl severní Americe. Hlavní africká expozice je od roku 2007 spojena i s pěkným pavilonem. Teprve ten byl po 44 letech první skutečnou novostavbou pro zvířata za celou éru působení plzeňské zoo na Lochotíně! Nachází se jižně od expozice nosálů a vlků hřivnatých. Stavbu pavilonu urychlila smutná událost – požár staré dřevěné stáje a smrt šestnácti drobných antilop jeleních. Díky vzniku nového „antilopince“ mohlo být konečně zrušeno několik dalších podobných nevyhovujících stájí. Stavba objektu byla zahájena v srpnu 2006 a dokončena v srpnu 2007. Náklady, které činily 14, 5 mil. Kč, byly pokryty zejména z příspěvku Plzeňského kraje a Magistrátu města Plzně. Pavilon afrických kopytníků otvírá zcela novou kapitolu v chovatelství i prezentaci větších afrických zvířat veřejnosti. Neplatí zde jedna z definic pavilonu – přístup návštěvníkům dovnitř ke zvířatům. Plně jim to však vynahrazuje sedm průhledů do expozic pod naučnou pergolou na severní straně budovy. Zajímavostí je i televizní přenos z boxů pro velké kopytníky v jižní polovině pavilonu, odkud chodí zvířata na předvýběhy a výběhy. Při procházce kolemprůhledů ve směru prohlídky potkáme jako prvního zoborožce kaferského, velkého černého ptáka s očima a řasami jako pohádková princezna. V následujících boxech zimují čápi marabu a jeřábi královští. Po delší době přibyly do zoo nové druhy atraktivních a vzácných kopytníků, buvolci běločelí, kudu velcí a nyala nížinná.
  
Pavilon hrošíků, pelikánů a gepardů
Společný pavilon hrošíků, gepardů, pelikánů a vlh je nyní prvním velkým objektem na návštěvnické trase vlevo od hlavního vstupu. Je to vlastně šest šestistěnů, typických i pro další části zahrady, spojených v dům s centrálním atriem, kde je návštěvnická lávka nad pralesním potůčkem. Z jiného pohledu de facto africká vesnička. Pavilon umožní návštěvníkům pozorovat celoročně pelikány, jejichž původní zimoviště nebylo přístupné a kde skryti zrakům veřejnosti i hnízdili. Výběh hrošíků s možností koupání v jezeře sousedí s ostrovy afrických pralesních opic gueréz angolských a kočkodanů Brazzových. Již cestou k pavilonu budou návštěvníci míjet první dvě voliéry afrických ptáků. Jejich obyvateli jsou například zoborožci, vousáci nebo turako z přízně kukaček.  Cesta z pavilonu, který poprvé v historii plzeňské zoo disponuje samočinně se otvírajícími dveřmi, poskytne další nové poutavé výhledy. Po levici spatří návštěvníci nové výběhy gepardů a prasat savanových, po pravici se ocitnou na břehu afrického napajedla s plovoucími pelikány a výhledem na výběh savany s antilopami a zebrami. Vyhlídková cesta oproti minulosti leží právě na břehu jezera. Při pohleduna všechny tyto expozice dorazí návštěvníci k tolik očekávaným žirafám. 
 
Asijští primáti
U venkovního výběhu nosorožců s jezerem a nedaleko základního kamene všech nových expozic se těší na návštěvníky rodina gibonů, žijící zde od roku 1999. V roce 2011 byl původní druh, gibon běloruký neboli lar, vystřídán vzácnějším gibonem bělolícím. Rovněž jejich noví sousedé, makakové lví neboli wanderu. Ti se po třiceti letech chovu v tropickém pavilonu Z přestěhovali do vlastní rezidence, stylového dřevěného pavilonuse samostatným ostrovem.
 
Pavilon žiraf
Pavilon ve žluté barvě africké savany vyrostl v sousedství stáje afrických kopytníků z roku 2007, se kterou spolu s domem indických nosorožců tvoří společný komplex, nové dva domy stojí dohromady na 22 a 39 pilotech. Pavilon žiraf je přístupný pro návštěvníky anabízí dvě patra pohledu na nejvyšší suchozemské kopytníky. V pavilonu žiraf našli bydliště i damani, želvy pardálí a skalní a další druhy (agamy, ještěrkovci, štír). Vznik nových pavilonů vysloveně zve návštěvníka do zoo i na podzim a v zimě, narozdíl od dob minulých totiž může zavítat do mnohem většího množství budov.
 
Pavilon nosorožců
Zelená budova se dvěma vnitřními stáními a bazénem o objemu 36 kubíků vody je určena pro pár indických nosorožců. Obě zvířata se při cestě na předvýběh mohou zastavit i na váze.Společný pavilon obývají i drobnější asijští kopytníci, antilopy jelení, antilopy nilgau a jeleni timorští a menší uzavřené expozice i ptáci a savci tzv. indomalajské neboli orientální oblasti (holubi a velevzácné obláčkové a filipínské krysy s veverkami a dikobrazem). Pavilon nabízí příjemné návštěvnické zázemí pro chvíle deště či horka. 
 
 
Expozice pampy
Se změnami nastartovanými v roce 1996 vznikl jako jeden z prvních i komplex jihoamerických (neotropických) výběhů a expozic. Plošně mu dominuje výběh pampy, kde žijí v současnosti nejvzácnější lamy světa – vikuně, pštrosi nandu pampoví a kapybary. V sousedství nalezneme vlky hřívnaté, a lesní biotopy zastupující nosály a prasátka pekari páskované.
 
Asijské kočkovité šelmy
Velké kočkovité šelmy žily prakticky do roku 2000 ve společném pavilonu. Ovšem i v jejich případě došlo k rovnoměrnému rozmístění po zoologické zahradě v souladu s biotopy a zoogeografií. V původním pavilonu zůstali pouze lvi, s západní částizoo postupně vznikly voliéry pro chladnomilné a horské kočkovité šelmy Asie, kde dnes žije pár čínských levhartů či chovný pár irbisů (prvoodchov 2008) a údolí tygrů ussurijských. Prvoodchov od páru Tsamara a Mauglis přišel v roce 2005. Další trojčata zplodila Tsamara se samcem Bajkalem v roce 2011.
 
Asijská step
Obyvatele nové stáje a výběhu velbloudů z roku 2010 spojuje jedna vlastnost - jejich příjezd do Plzně má příchuť návratu. Z chomutovského azylu se vrátili plzeňští velbloudi dvouhrbí. Do místní zoo se vrací rovněž druh, chovaný zde krátce v 80. letech 20. století. Jde o turkmenského divokého osla kulana. V rámci evropského záchranného programu jej chovají přibližně tři desítky evropských zoo. A dosud poslední obyvatelé tohoto pavilonu se do ČR vracejí po mnohaleté přestávce. Jsou to gazely perské, neboli džejrani. Tyto drobné antilopky přicestovaly z holandského Safariparku Beekse Bergen. Do roku 1983 chovala plzeňská zoo severoafrickou gazelu Cuvierovu a zaznamenala i odchovy. A úplný bonbónek ještě na závěr, poslední expozice při procházce novým areálem je určena pro pandy červené. Plzeňská zoo se stala pátým českým chovatelem, první pandou je v roce 2010 devítiletý sameček, který přicestoval z vídeňské zoologické zahrady v Schönbrunnu.
 
Medvědi
Hektarový lesní výběh medvědů z roku 1998 je největší svého druhu v ČR. Obývalo jej i 7 medvědů naráz. Medvědům umožňuje život v lese, hrabání, šplhání po stromech i koupání. Je součástí palearktické části ZOOaBZ, která se v počátcích budování vázala na naučnou stezku o vývoji přírody ve čtvrtohorách. V okolí potkáte například zubry, pižmoně, vlky či pravěkou vesnici nebo dioráma lovců mamutů.
 
Statek 19. století Lüftnerka
Od roku 2001 budí zaslouženou pozornost znovuzrozený statek Lüftnerka. Dnes jej tvoří pouze 2 velké budovy, ale z historických snímků jsou patrné i již neexistující doplňkové menší domky a velká budova, stojící pod skálou. Horní budova statku, č.p. 64, vzniká podle dochovaných údajů před rokem 1829, o současné hlavní, jižní budově je nutno předpokládat, že byla dokončena v letech 1844-1845. Josef Lüftner, jehož jméno statku dodnes patří, zakupuje pozemky a původní budovy roku 1841. Od roku 1963 leží Lüftnerka na území zoologické zahrady. Sloužila jako provizorní sklady (například transportních beden) a nouzová karanténa. Objekt chátral a devastace později pokročila natolik, že byl vydán dokonce demoliční výměr a budovy byly vymazány z katastrálních map. Ledy se hnuly v roce 2001. Během několika měsíců došlo vlastními silami zoo k první rekonstrukci statku, zejména horní, hospodářské budovy, která nebyla tolik finančně a časově náročná. Nově vytvořeny nebo v podobných místech obnoveny byly výběhy hospodářských a domácích zvířat, která se postupně objevila prakticky v plné škále: kůň, skot, ovce, koza, prase, králík, pes, kočka, kur domácí, kachna, husa, holub a krocan. Velký důraz je kladen na pokud možno regionální plemena ze Západních Čech, což se podařilo např. u králíků nebo přeštického černostrakatého prasete. Na celém areálu Lüftnerky se objevily, zejména formou darů nebo trvalých zápůjček, desítky nástrojů, strojů a předmětů denní potřeby z venkova z období 19. století.
 Horní budova je využita od půdy, kde kromě kukuřice, ošatek a sena sídlí i sovy a fretky, přes přízemí, obývané skotem a koňmi včetně ukázek potřeb k jejich chovu, až po sklep, který zde, na vinicích, nemůže mít jinou podobu, než podobu vinného sklípku. Ve venkovních expozicích není zapomenuto ani na bylinky, ovocné stromy, staré plodiny a techniky jejich pěstování. Ve spodní budově byla v první fázi oživena zejména kovárna a truhlárna. Na statku nechybí ani holubník a v roce 2004 přibyly i starodávně vyhlížející vyřezávané úly pro včely. Od samého počátku začal sloužit statek akcím. Postupně se ustálily v průběhu každého roku od masopustu a velikonoc, přes festival starých řemesel, vinobraní až po řadu adventních setkání, která vrcholí živým betlémem. Byl dokončen i exteriér - „venkovní kabát„ spodní budovy, včetně střechy z pálených tašek, věžičky a vlastního zvonu. Postupně vzniká i úplné využití všech pater této stavby, která si nezadá s malým zámkem, vždyť ve sklepích ještě mohla přibýt stání pro zvířata, provozní zázemí, i různá tajemná zákoutí se sochou dobrého ducha statku… V podkroví se zase objevilo ideální místo pro vzdělávací centrum, v samostatném křídle u výběhu haflingů byl zrekonstruován skutečný historický byt s dobovým vybavením a třešničkou na dortu se stala staročeská hospoda. Terasy, které obklopily statek od jihu a východu a přidaly se k historickým západním terasám, jej jednak zachránily před sesuvem do okolí a jednak s sebou přinesly krásné výhledy. Úplným vyvrcholením revitalizace Lüftnerky je expozice znázorňující vztah člověka a vody, představující českou řeku a její rybná pásma. Ta se nalézá právě na východní terase.
 
Česká řeka
V tuzemsku absolutně unikátní expozice, která formou naučné stezky přibližuje život v jednotlivých pásmech typické české řeky od prameniště až k ústí řeky. V našempřípadě je vzorem České řeky nám blízká řeka Úhlava, podle které byla modelována většina situací expozice. Jedná se o projekt nejnáročnější na dekorace v celé historii zoo! Základní expozice doplnily desítky oblých i ostrých kamenů, pařezů, větví, kořenů a živých rostlin. Kouzlo rybníkářství a umu našich předků přinášejí čtyři sta let stará koryta z Přebudovského rybníka a další věnované a zapůjčené exponáty. Česká řeka se stala jedinečnou expozicí, která se skládá ze soustavy nádrží a akvárií o celkovém objemu zhruba 300 metrů krychlových vody. Z toho největší akvárium představuje rybník o objemu 150m3 vody, je pro lidi průchozí a jsou v něm umístěni sumci, kapři, štiky a podobně velké ryby. Je vybudován na 42 pilotech. Ve čtyřech rybích pásmech řeky, která začne malým šumavským vodopádem, se návštěvník seznámí s říční faunou od perlorodek, raků, pstruhů, vyder a užovek až po velké sladkovodní ryby. Akvária prvních tří stupňů jsou spojena protékajícím potůčkem, čtvrté, obří akvárium – rybník, má vlastní filtrační systém. Samotná filtrace je schována pod výběhem koní haflingů a při jejím budování muselo být přemístěno na 700 tun hmoty.Doprovodný naučný systém přináší informace o jednotlivých druzích zvířat, ale o historii také rybníkářství, rybolovu apod. Vydry říční patří mezi hvězdy zahrady a jejich komentované krmení poutá velkou pozornost. 
 
Sibiřský les
Ptačí srub s poutavou expozicí „Sibiřský les“ z června 2006 je první v zoo Plzeň návštěvnicky přístupnou expozicí ptáků. Odděleně zde žijí také drobní savci a sovy. Obývají jej zejména palearktičtí pěvci (kolem 10 druhů), z nichž někteří okamžitě po otevření zahnízdili. Potkáte zde pěnice černohlavé, drozdy tmavé, strnady obojkové a rolní (ohrožený druh), skřivana ouškatého, brkoslavy severní, lindušku rudokrkou, zvonka čínského, slavíka kaliopu a modrušku lesní. Dosud největšími obyvateli byli brkoslav a dudekči jeřábek. Nechybí naučné panely o přírodě severského lesa. 
 
Sonorská poušť a Severoamerické expozice
Expozice Sonorská poušť je především tvořena novým pavilonem s dvěma desítkami expozic, terárií a akvárií. Obývají je druhy z rozpáleného jihu USA, severu Mexika, z prostředí Sonorské pouště. Setkáte se zde s poštolkou vrabčí, sovou králičí či křepelem šupinkatým. Savce zastupují listonosi (netopýři), sysli či tarbíkomyši. Nepřehlédnutelné jsou jedovaté ještěrky korovci, nepřeslechnutelný zase chřestýš. Kromě dalších ještěrů a hadů zde žijí sklípkani, rybky, mlok či axolotl. K pavilonku přiléhá voliéra s párem kání rudoocasých, botanické expozice a dvě venkovní zemní terária. Jako kontrast vznikly nové výběhy a byly adaptovány stáje pro bílé obyvatele hor a severu – kamzíky běláky a ovce aljašské. Tyto ovce nechová žádná jiná tuzemská zoo. Komplex těchto jižních a severských severoamerických (nearktických) výběhů a expozic navazuje na celky upomínající na východ a západ Severní Amerikyotevřené v roce 2006 s rysy kanadskými (prvoodchov 2010) a červenými (mládě Lucius v roce 2007), stromovými dikobrazy urzony, botanickou stezkou a expozicí Indiánů.Umělé skály vytvořil z otisků pořízených v různých zemích světa Jiří Gábriš, autorem maleb - dioramat pouště, úplně prvních ve výbězích zvířat plzeňské zoo, je Robert Konečný z Poděbrad. 
 
Lesopark/Dinopark
Lesopark se nachází u horního vstupu do ZOO ze sídliště Vinice. Někteří z vás zahájí svou prohlídku právě zde. V lesoparku, který je pojat jako oddechová zóna, najdou vaše děti prolézačky, houpačky, kolotoč nebo bagr. Je zde expozice domácích zvířat, ve jsou některá domácí plemena ovcí a koz. Od roku 2003 sídlí v lesoparku DinoPark.
Za pozornost stojí i rozsáhlá kolekce poddruhů bažanta obecného. Bažant obecný (Phasianus colchicus) je zde zastoupen několika poddruhy. Můžete si zde prohlédnout bažanta kolchidského (Phasianus c. colchicus), bažanta obojkového (Phasianus c. torquatus) i bažanta kirgizského (Phasianus c. mongolicus). Tyto tři poddruhy byly postupně vypouštěny do naší přírody, kde se bažanti původně nevyskytovali, časem došlo k jejich prokřížení a vznikl tak plodný kříženec, který se nikde v původní domovině nevyskytuje.
 
Asijská zahrada
Dosud poslední etapa výstavby Asijské zahrady v plzeňské zoologické a botanické zahradě je pokračováním zahrady Šówa-en, vybudované japonskými odborníky podle přísných architektonických pravidel japonské zahradní kultury. Tato zahrada má podtitul „Jeřáb nesoucí poselství míru“. Je nanejvýš symbolické, že se v jejím sousedství tedy usídlili živí asijští jeřábi. Nové výsadby východoasijských rostlin ve volném parkovém stylu jsou totiž doplněny voliérami a výběhem pro ptáky téže oblasti. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout přes 800 taxonů rostlin a okolo 70 druhů ptáků. Ptačí expozice jsou doplněny vitrínami s 6 druhy malých savců. Asijská zahrada je dnes domovem mnoha druhů v přírodě ohrožených druhů rostlin i živočichů. Za všechny jen pár příkladů: bažant Edwardsův z Vietnamu, považovaný až do roku 2006 za vyhynulého, bažant Elliotův a koroptev fokienská z východní Číny, jeřáb bělošíjí či čírka srpoperá ze severu Asie, brzy zjara růžově kvetoucí Abeliophyllum distichum rostoucí ještě před pár lety v posledních dvou exemplářích v Koreji, buk Fagus multinervis a javor Acer takesimense z posledních zbytků lesa na ostrově Ullung-do či na jediné hoře rostoucí šeřík Syringa debelderorum. Architektonické šestiboké řešení nových pavilonků a voliér plně odpovídá prvkům zvoleným pro celý areál zoologické a botanické zahrady. Podobné expozice vyrostly také v sousedství budovaných pavilonů pro nosorožce v dolní části areálu a jsou připraveny pro pandy červené, jeřáby a další vzácné ptáky. Navazují na starší expozice drápkatých opic, Austrálie či plameňáků a gibonů. Prohlídkovou trasu asijskou zahradou by v budoucnu měly doplnit vodní plochy a na ně navazující dva altány. Jen zvuk tekoucí vody, šum bambusových houštin a zpěv timálií, čínských zlatých slavíků, vás budou obklopovat při posezení v této oáze klidu naší zahrady, místě k zastavení a hloubání nad okolním světem...
Hezkou tečkou za dosavadními změnami v této části areálu bylo odhalení sochy útočícího mravence v nadživotní velikosti od německého sochaře Haralda Bäumlera z Ambergu. Skulptura je vysoká i se žulovým podstavcem asi 2,20 metru.

Virtuální prohlídka - ZDE:

 

Zebra

DESIGN ALEXANDR VACEK

EAZA Oficiální informační server města Plzně Unie českých a slovenských zoologických zahrad Unie botanických zahrad České republiky BGCI