Botanické okénko

Nová Kaledonie

Skupina ostrovů s největším ostrovem stejného jména (Nová Kaledonie) leží v jihovýchodní Melanésii východně od Austrálie. Podnebí je tropické, hlavní srážky přicházejí od prosince do dubna. Díky své geologické izolovanosti už od druhohor patří Nová Kaledonie mezi nejzajímavější botanické ráje. Většinu ostrova dříve pokrýval stálezelený deštný les, dnes lze jeho zbytky najít v horských polohách ve střední části území. Jako na řadě dalších ostrovů se také zde vyskytuje velké množství endemických rostlin (z více než třech tisícovek druhů jsou tři čtvrtiny endemické, takže se jinde než tady nevyskytují). Jen například 13 druhů blahočetů …

Nový Zéland

Nový Zéland leží v jihozápadní části Tichého oceánu, patří mu dva hlavní ostrovy: Severní a Jižní a k tomu ještě několik stovek dalších malých ostrůvků. Severně od Nového Zélandu se nachází řada dalších větších ostrovů (např. Nová Kaledonie, Fidži, Tonga), jižně už jen studená Antarktida. Větry, vanoucí od oceánu zde přispívají k vytváření mírného a vlhkého podnebí a na západní pobřeží přinášejí silné srážky. Oba hlavní ostrovy mají odlišné podmínky, zatímco na Severním ostrově je horko a deštivo, na chladnějším Jižním ostrově s vysokým pohořím Jižní Alpy lze najít také ledovce a sněžné pláně. Jako první evropský…

Chathamské ostrovy

Tento název dostalo souostroví vulkanického původu (11 ostrovů), ležící východně od Nového Zélandu, ke kterému také téměř dvě století správně patří. Trvale osídlené jsou jen dva ostrovy: Chathamův a Pittův. Zhruba od přelomu prvního tisíciletí zde žili původní obyvatelé- Moriorové, polynéský národ příbuzný s Maory- původním obyvatelstvem Nového Zélandu. Loď Chatham, pojmenovaná podle anglického přístavu v hrabství Kent, sem pak na konci 18. století přivezla první Evropany a propůjčila souostroví současné jméno. Na ostrovech, kde panuje mírné a větrné podnebí, existuje asi 400 původních druhů rostlin, přičemž 41 z nich je endemických (jinde…

Tříkrálové ostrovy

Obrazně řečeno na dohled (55km) od severozápadního pobřeží Nového Zélandu lze najít 13 malých ostrovů, které dostaly jméno Tříkrálové ostrovy. Zajímavější je jejich původní domorodé jméno Manawa- tawhi, což doslova znamená „lapající po dechu“. Takto je kdysi pojmenoval maorský náčelník Rauru Kitahi, když sem úplně vyčerpaný doplaval z novozélandského Severního ostrova. Na ostrovech se díky jejich izolovanosti vyskytují některé endemické rody a druhy rostlin, například dřeviny Elingamita johnsonii, Meryta sinclairii či Pittosporum fairchildii. Bohužel dnes jen v posledních exempářích existují liána Tecomanthe speciosa či v polovině minulého století…

Tasmánie

Hlavní tasmánský ostrov spolu s další tisícovkou malých okolních ostrovů leží 240 km jižně od australského kontinentu. Jeho rozloha zhruba odpovídá velikosti České republiky, přičemž více než třetinu plochy tvoří přírodní rezervace a národní parky. Klima je mírné, chladné a příroda připomíná známější a turisty hojněji navštěvovanou přírodu Nového Zélandu: najdete zde kopcovitou, poměrně zalesněnou krajinu, kde se vystřídají hory, jezera, vodopády a také pláže. V roce 1642 tento ostrov objevil nizozemský mořeplavec Abel Tasman a pojmenoval jej na počest svého sponzora Van Diemenova země. Později zde začaly vznikat trestanecké kolonie pro nejhorší…

Ostrovy palem – Lord Howe

Lord Howe a další okolní ostrovy (pod správou australského státu Nový Jižní Wales) východně od australského kontinentu jsou vlastně pozůstatkem sopečné činnosti. Díky své odlehlosti se zde vyskytuje řada endemických druhů (endemit je organismus, který se přirozeně vyskytuje jen na určitém území). Subtropické klima v této jižní části Pacifiku využívají palmy, z nichž nejslavnější je asi Howea forsteriana (čeleď Arecaceae), známá jako pokojová rostlina po celém světě. Produkce semen těchto palem zajišťuje obživu nevelkému počtu místních obyvatel. Kromě této nejslavnější zde uvidíte další palmy rodu Hedyscepe, Livistona a Bowenia. V expozici,…

Expozice Austrálie

Jak všichni víme, Austrálie sice není ostrov, nýbrž menší kontinent na jižní polokouli. Obklopuje ho několik dalších menších ostrovů v Jižním, Indickém a Tichém oceánu, asi nejznámějším je Tasmánie. Mezi výběhem lvů, voliérou plameňáků a jezírkem s pelikány a kormorány je možno v letním období najít řadu rostlin, typických pro nejrůznější biotopy Austrálie. Představíme si příklady toho, co můžete v této části zahrady vidět. V místě, představujícím mokřiny vnitrozemí, jsou umístěny dřeviny rodů Melaleuca, Callistemon, Eucalyptus a v podrostu kvetou například slaměnky rodu Xerochrysum. Vedle expozice pokračuje ukázkami vegetace…

Letní putování po ostrovech

V každé botanické zahradě existují prostory, kam se běžný smrtelník nedostane. Je to zázemí, kde se kromě jiného pěstují rostliny, připravované do venkovních expozic. Patří mezi ně i taxony, pocházející z teplejších částí světa a od konce jara do zámrazu se umísťují na venkovní záhony, aby doplnily expozice, představující flóru světových ostrovů. Takových ostrovů je velký počet a mnoho z nich je součástí ohnisek biodiverzity, tedy míst s vysokým druhovým bohatstvím a s extrémním počtem endemických druhů. Tato ohraničená a jedinečná společenstva zároveň nejvíce doplácejí na destrukci přírody a…

Květnatec Archerův

Na setkání s touto stopkovýtrusnou houbou člověk asi jen tak nezapomene. Ne nadarmo se jí v angličtině říká Ďáblovy prsty, protože je skutečně připomíná. Květnatec Archerův (Clathrus archeri), jak se tato houba jmenuje česky, vypadá jako návštěvník z jiné planety a její vývoj z počátečního kožovitého vajíčka po rozevřená (někdy i srostlá) červená ramena s černými tečkami by klidně mohl být inspirací pro kulisy některých hororů. Počet křehkých ramen, dlouhých až 15 cm kolísá od 4 po 8, navíc je pokrývá sliz s hnilobným zápachem, lákající hmyz. Ten se postará o distribuci výtrusů do okolí. Od května do…

Eryngium – máčka

„Jéé, to je krásný bodlák“ často slyšíme od lidí při pohledu na zástupce rodu Eryngium. Pichlavé listy různých tvarů, zvláštní květenství, které dokonce u některých druhů mění časem barvu ze zelené na modrou – přesně takto si laik bodlák představuje. Je to však omyl, pravý bodlák – latinsky Carduus patří do úplně jiné čeledi a spolu s příbuznými rody podobných rostlin Cirsium (pcháč) a Echinops (bělotrn) či Carlina (pupava) náleží do rozsáhlé čeledi (skoro 2000 rodů!) Asteraceae (hvězdnicovité) a laikovi se prozradí především v okamžiku, kdy se na nich objeví ochmýřená semena. Rod Eryngium má semena…

Clivia

Čtenáři staršího data narození si možná pamatují parapety na školách a za okny našich rodičů a hlavně prarodičů. Výběr tehdy pěstovaných rostlin byl celkem omezený: asparagus, fíkus, zelenec, tchýnin jazyk, begonie apod. Odnože se bezplatně vyměňovaly z ruky do ruky, takže složení parapetů se časem víceméně sjednotilo. Jednou z rostlin – obyvatelek takových parapetů byla i klívie, správně česky řemenatka a latinsky Clivia (odtud používané lidové pojmenování). Listy této jednoděložné rostliny z čeledi Amaryllidaceae připomínají tmavě zelené řemeny, rozložené do stran – odtud zase vychází správné české jméno. Dokud nevykvetla, nebyla…

Anigozanthos – klokaní a kočičí packy

Pokud nahlédnete do prostředního ze skupinky australských skleníčků v přední části areálu zahrady, zaujme vás nevšední podívaná. Ze zdánlivě nezajímavých rostlin s množstvím úzkých mečovitých listů se vyloupla překvapivě vysoká květenství s velkým počtem neobvyklých květů. Jejich vzhled a tvar stál za místním a vlastně i českým jménem rostliny, připomínají totiž chlupaté klokaní packy (anglicky kangaroo paw, česky klokanka). Latinské jméno Anigozanthos (čeleď Haemodoraceae) opět vychází ze vzhledu květů, je složeninou dvou řeckých slov, přibližně přeložených jako nerovný květ (anisos a anthos). Jak na fotografiích vidíte,…

Kvetoucí česneky

Existují rostliny sice zajímavé, ale vzhledem nenápadné, na které je třeba upozornit, aby si jich vůbec někdo všiml. Druhou skupinou jsou rostliny, kterých si všimnete okamžitě a snadno zatoužíte mít je jako ozdobu vlastní zahrady. Patří mezi ně asijské česneky (čeleď Amaryllidaceae), které jsou často mnohem vzrostnější a výraznější než ty, které známe z naší přírody. Pozdní jaro je období, kdy zrovna většina z nich kvete a předvádí se v plné kráse. Zkusíme si blíže představit některé z nich. S trochou štěstí je zastihnete ještě s otevřenými květy a pokud ne, můžete zkusit štěstí za rok. Allium nevskianum patří vzrůstem k…

Asphodeline

Přibližně dvě desítky druhů zahrnuje rod Asphodeline. Nápadně bíle či žlutě kvetoucí zástupce tohoto rodu můžete potkat na cestách po střední a východní části Středozemí (od Itálie až po Libanon). Druhem, se kterým se asi nejčastěji setkáte, je Asphodeline lutea (česky kopíčko žluté či asfodelka žlutá). V přírodě se vysoká květenství tohoto druhu objevují u cest, na loukách a pastvinách. Velké žluté květy v květenství na vysoké, hustě olistěné lodyze se objevují asi ve třech letech věku rostliny, přes den se otevírají postupně od března do července. Po opylení květy nahradí zelené plody –…

Když vykvete reveň

Je to celkem nepřehlédnutelná podívaná, protože květenství reveně může přesáhnout dospělého člověka. Bílé květy jsou sice drobné, ale zato je jich opravdu hodně. Po opylení na květních latách dozrávají plody – křídlaté nažky. V tomto období v zadní části BZ na záhonech s kulturními plodinami a zeleninou dozrávají plody na jedné z pěstovaných revení. Květní lodyhy sice dostaly zabrat nečekanými mrazy na konci dubna, ale nakonec se i s touto překážkou dokázaly vyrovnat. Pojďme se blíže podívat obecně na rod Rheum (čeleď Polygonaceae), do kterého i tato pěstovaná reveň patří. Zahrnuje asi šest desítek…