březen–říjen: 8.00–19.00 (pokladna do 18:00)
listopad–únor: 9.00–17.00 (pokl. do 16:30)
Otevřeno 365 dní v roce včetně svátků, Vánoc a Nového roku! (DinoPark otevřen pouze od dubna do října). Více zde.
Najdete nás zde.
Obrazně řečeno na dohled (55km) od severozápadního pobřeží Nového Zélandu lze najít 13 malých ostrovů, které dostaly jméno Tříkrálové ostrovy. Zajímavější je jejich původní domorodé jméno Manawa- tawhi, což doslova znamená „lapající po dechu“. Takto je kdysi pojmenoval maorský náčelník Rauru Kitahi, když sem úplně vyčerpaný doplaval z novozélandského Severního ostrova. Na ostrovech se díky jejich izolovanosti vyskytují některé endemické rody a druhy rostlin, například dřeviny Elingamita johnsonii, Meryta sinclairii či Pittosporum fairchildii. Bohužel dnes jen v posledních exempářích existují liána Tecomanthe speciosa či v polovině minulého století…
Hlavní tasmánský ostrov spolu s další tisícovkou malých okolních ostrovů leží 240 km jižně od australského kontinentu. Jeho rozloha zhruba odpovídá velikosti České republiky, přičemž více než třetinu plochy tvoří přírodní rezervace a národní parky. Klima je mírné, chladné a příroda připomíná známější a turisty hojněji navštěvovanou přírodu Nového Zélandu: najdete zde kopcovitou, poměrně zalesněnou krajinu, kde se vystřídají hory, jezera, vodopády a také pláže. V roce 1642 tento ostrov objevil nizozemský mořeplavec Abel Tasman a pojmenoval jej na počest svého sponzora Van Diemenova země. Později zde začaly vznikat trestanecké kolonie pro nejhorší…
Lord Howe a další okolní ostrovy (pod správou australského státu Nový Jižní Wales) východně od australského kontinentu jsou vlastně pozůstatkem sopečné činnosti. Díky své odlehlosti se zde vyskytuje řada endemických druhů (endemit je organismus, který se přirozeně vyskytuje jen na určitém území). Subtropické klima v této jižní části Pacifiku využívají palmy, z nichž nejslavnější je asi Howea forsteriana (čeleď Arecaceae), známá jako pokojová rostlina po celém světě. Produkce semen těchto palem zajišťuje obživu nevelkému počtu místních obyvatel. Kromě této nejslavnější zde uvidíte další palmy rodu Hedyscepe, Livistona a Bowenia. V expozici,…
Jak všichni víme, Austrálie sice není ostrov, nýbrž menší kontinent na jižní polokouli. Obklopuje ho několik dalších menších ostrovů v Jižním, Indickém a Tichém oceánu, asi nejznámějším je Tasmánie. Mezi výběhem lvů, voliérou plameňáků a jezírkem s pelikány a kormorány je možno v letním období najít řadu rostlin, typických pro nejrůznější biotopy Austrálie. Představíme si příklady toho, co můžete v této části zahrady vidět. V místě, představujícím mokřiny vnitrozemí, jsou umístěny dřeviny rodů Melaleuca, Callistemon, Eucalyptus a v podrostu kvetou například slaměnky rodu Xerochrysum. Vedle expozice pokračuje ukázkami vegetace…
V každé botanické zahradě existují prostory, kam se běžný smrtelník nedostane. Je to zázemí, kde se kromě jiného pěstují rostliny, připravované do venkovních expozic. Patří mezi ně i taxony, pocházející z teplejších částí světa a od konce jara do zámrazu se umísťují na venkovní záhony, aby doplnily expozice, představující flóru světových ostrovů. Takových ostrovů je velký počet a mnoho z nich je součástí ohnisek biodiverzity, tedy míst s vysokým druhovým bohatstvím a s extrémním počtem endemických druhů. Tato ohraničená a jedinečná společenstva zároveň nejvíce doplácejí na destrukci přírody a…
Na setkání s touto stopkovýtrusnou houbou člověk asi jen tak nezapomene. Ne nadarmo se jí v angličtině říká Ďáblovy prsty, protože je skutečně připomíná. Květnatec Archerův (Clathrus archeri), jak se tato houba jmenuje česky, vypadá jako návštěvník z jiné planety a její vývoj z počátečního kožovitého vajíčka po rozevřená (někdy i srostlá) červená ramena s černými tečkami by klidně mohl být inspirací pro kulisy některých hororů. Počet křehkých ramen, dlouhých až 15 cm kolísá od 4 po 8, navíc je pokrývá sliz s hnilobným zápachem, lákající hmyz. Ten se postará o distribuci výtrusů do okolí. Od května do…
„Jéé, to je krásný bodlák“ často slyšíme od lidí při pohledu na zástupce rodu Eryngium. Pichlavé listy různých tvarů, zvláštní květenství, které dokonce u některých druhů mění časem barvu ze zelené na modrou – přesně takto si laik bodlák představuje. Je to však omyl, pravý bodlák – latinsky Carduus patří do úplně jiné čeledi a spolu s příbuznými rody podobných rostlin Cirsium (pcháč) a Echinops (bělotrn) či Carlina (pupava) náleží do rozsáhlé čeledi (skoro 2000 rodů!) Asteraceae (hvězdnicovité) a laikovi se prozradí především v okamžiku, kdy se na nich objeví ochmýřená semena. Rod Eryngium má semena…
Čtenáři staršího data narození si možná pamatují parapety na školách a za okny našich rodičů a hlavně prarodičů. Výběr tehdy pěstovaných rostlin byl celkem omezený: asparagus, fíkus, zelenec, tchýnin jazyk, begonie apod. Odnože se bezplatně vyměňovaly z ruky do ruky, takže složení parapetů se časem víceméně sjednotilo. Jednou z rostlin – obyvatelek takových parapetů byla i klívie, správně česky řemenatka a latinsky Clivia (odtud používané lidové pojmenování). Listy této jednoděložné rostliny z čeledi Amaryllidaceae připomínají tmavě zelené řemeny, rozložené do stran – odtud zase vychází správné české jméno. Dokud nevykvetla, nebyla…
Pokud nahlédnete do prostředního ze skupinky australských skleníčků v přední části areálu zahrady, zaujme vás nevšední podívaná. Ze zdánlivě nezajímavých rostlin s množstvím úzkých mečovitých listů se vyloupla překvapivě vysoká květenství s velkým počtem neobvyklých květů. Jejich vzhled a tvar stál za místním a vlastně i českým jménem rostliny, připomínají totiž chlupaté klokaní packy (anglicky kangaroo paw, česky klokanka). Latinské jméno Anigozanthos (čeleď Haemodoraceae) opět vychází ze vzhledu květů, je složeninou dvou řeckých slov, přibližně přeložených jako nerovný květ (anisos a anthos). Jak na fotografiích vidíte,…
Existují rostliny sice zajímavé, ale vzhledem nenápadné, na které je třeba upozornit, aby si jich vůbec někdo všiml. Druhou skupinou jsou rostliny, kterých si všimnete okamžitě a snadno zatoužíte mít je jako ozdobu vlastní zahrady. Patří mezi ně asijské česneky (čeleď Amaryllidaceae), které jsou často mnohem vzrostnější a výraznější než ty, které známe z naší přírody. Pozdní jaro je období, kdy zrovna většina z nich kvete a předvádí se v plné kráse. Zkusíme si blíže představit některé z nich. S trochou štěstí je zastihnete ještě s otevřenými květy a pokud ne, můžete zkusit štěstí za rok. Allium nevskianum patří vzrůstem k…
Přibližně dvě desítky druhů zahrnuje rod Asphodeline. Nápadně bíle či žlutě kvetoucí zástupce tohoto rodu můžete potkat na cestách po střední a východní části Středozemí (od Itálie až po Libanon). Druhem, se kterým se asi nejčastěji setkáte, je Asphodeline lutea (česky kopíčko žluté či asfodelka žlutá). V přírodě se vysoká květenství tohoto druhu objevují u cest, na loukách a pastvinách. Velké žluté květy v květenství na vysoké, hustě olistěné lodyze se objevují asi ve třech letech věku rostliny, přes den se otevírají postupně od března do července. Po opylení květy nahradí zelené plody –…
Je to celkem nepřehlédnutelná podívaná, protože květenství reveně může přesáhnout dospělého člověka. Bílé květy jsou sice drobné, ale zato je jich opravdu hodně. Po opylení na květních latách dozrávají plody – křídlaté nažky. V tomto období v zadní části BZ na záhonech s kulturními plodinami a zeleninou dozrávají plody na jedné z pěstovaných revení. Květní lodyhy sice dostaly zabrat nečekanými mrazy na konci dubna, ale nakonec se i s touto překážkou dokázaly vyrovnat. Pojďme se blíže podívat obecně na rod Rheum (čeleď Polygonaceae), do kterého i tato pěstovaná reveň patří. Zahrnuje asi šest desítek…
Každoročně v lednu vyhlašuje Česká botanická společnost rostlinu roku. Tento titul upozorňuje na zajímavé druhy rostlin naší přírody, které také většinou podléhají kvůli svému ohrožení i ochraně zákonem, a navíc veřejnost seznamuje s jejich biologií. Zatímco v loňském roce se dostalo této cti kociánku dvoudomému (Anntenaria dioica), letos tato pocta připadla nápadnější rostlině: kosatci sibiřskému (Iris sibirica). Původním areálem rozšíření I. sibirica je mírné pásmo Asie od západu Sibiře až po Mongolsko a celá Evropa kromě Středozemí a nejsevernějších oblastí. V České republice je to druh původní, ale recentně ustoupil…
Pravidelný návštěvník naší zahrady by si možná vzpomněl, že v blízkosti pavilónu žiraf a nosorožců zahlédl skleníček s kaktusy a dalšími sukulenty. Tento skleníček má představovat ukázky xerofytní vegetace Argentiny. V loňském roce k němu po rekonstrukci vnější i vnitřní přibyly další dva podobné „příbytky“, v prvním případě ukazující převážně kaktusové sukulenty a cibuloviny Bolívie a Peru, v druhém podobné příbuzné rostliny Chile. V dohledné době by k těmto skleníčkům měly přibýt i stručné informační cedule. Zatímco v argentinském skleníčku právě předvádí nepřehlédnutelnou krásu velkého květu Echinopsis candicans …
Čeleď pryskyřníkovitých (Ranunculaceae) je poměrně obsáhlá, zahrnuje necelých padesát rodů, přičemž více než desítku z nich můžeme potkat i v naší přírodě. Kromě blatouchů (Caltha) a pryskyřníků (Ranunculus) je asi nejznámějším rodem této čeledi sasanka (Anemone). Sasanku hajní (Anemone nemorosa) můžete vidět ve stovkách jedinců v našich lesích, kde ji od března do května poznáte podle přeslenu hluboce vykrajovaných listů a bílých nebo narůžovělých květů. V naší zahradě je k zahlédnutí jiný druh – sasanka lesní (Anemone sylvestris). Ta je předchozímu druhu podobná, liší se však vyšší chlupatou lodyhou a větším bílým…
Zoologická a botanická zahrada (Zoo):
Zoo + DinoPark (pouze duben–říjen):
Podrobné vstupné a slevy zde.