Plzeňskou zoo navštívil 23.9. 2021 herec a scénárista Zdeněk Svěrák u příležitosti převzetí patronátu nad myšicí Cimrmanovou  a odhalení souvislosti Járy Cimrmana s botanikou a zoologií. 

Tomáš Peš: Jára Cimrman a přírodní vědy (Zoo Plzeň 23.9.2021)
Jára Cimrman byl podle encyklopediků jedním z největších českých dramatiků, básníků, hudebníků, učitelů, cestovatelů, filozofů, vynálezců, vědců, kriminalistů a sportovců své doby. Je to téměř na den přesně 55 let, co svět obletěla první zpráva o existenci českého velikána. Bylo to 16. září 1966 v humoristickém pořadu (Nealkoholická) Vinárna U Pavouka v Československém rozhlase, kde byl popsán jako řidič parního válce a sochař, neúspěšně vystavující v nafukovacím pavilonu předměty zdeformované jejich přejetím parním válcem. U jeho zrodu stáli Jiří Šebánek a Zdeněk Svěrák.

Nutno vyzvednout i géniovy zásluhy na poli ekologie. V jedné z nejvýznamnějších botanických lokalit České republiky, v jesenické Velké Kotlině, v místě po něm pojmenovaném Cimrmanova zahrádka, pásl krávy a sklízel seno. Přitom objevil nejzásadnější ekologické zákonitosti. O tom se dočtete i poprvé v anglickém jazyce publikované stati Lea Bureše a Jana Jeníka z roku 1983.

Jeho biologický odkaz najdeme v pojmenování myšice Cimrmanovy (Apodemus microps cimrmani), vyskytující se pouze v plevelné vegetaci v blízkém okolí Žatce. V letech 1974–81 byly na Žatecku sbírány vývržky sov pálených. Při jejich zpracování byly nalezeny pozůstatky malého druhu myšice. Porovnáním s lebkami myšice malooké, jediného tak malého druhu ve střední Evropě, byla zjištěna podobnost, ale také určitá rozdílnost. Na základě těchto zjištění byla myšice popsána Vladimírem Vohralíkem v roce 2002 jako nový poddruh. Jméno autor zvolil na počest našeho významného vědce Járy Cimrmana. Kdo jiný by měl nést jméno největšího Čecha než jediný český endemický obratlovec. Jak už to v životě Cimrmanově chodí není ani vědecké pojmenování myšice jednoduchou záležitostí. Pro populace malých myšic na jihovýchodě Slovenska poprvé použili jméno myšice malooká (Apodemus microps) Kratochvíl a Rosický v roce 1952. Bohužel neoznačili typového jedince ani typovou lokalitu, a tak není možné podle všech nomenklatorických pravidel považovat popis za platný. Proto je myšice malooká uváděna některými autory i pod jménem Apodemus uralensis. Slovy velikána: „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.“ Izolovaný výskyt na Žatecku dosud nebyl vědecky objasněn. Snad jde o reliktní výskyt převážně stepního druhu z dob meziledových či následek zavlečení. Nejbližší lokality druhu v jihozápadním Polsku jsou vzdálené 190 km, a ty na jižní Moravě 230 km. Myšice obývají především plevelné okraje polí osetých obilím. Na stejných lokalitách se vyskytuje i o něco větší myšice křovinná (Apodemus sylvaticus), kterou najdeme, přeci jen jak její jméno napovídá, častěji v okolí keřů na mezích mezi poli. Rozlišit oba druhy je nelehký úkol i pro odborníky, což naskýtá ještě mnoho otazníků o způsobu jejich života. Obývat stejný biotop a vypadat téměř shodně jistě dalo vzniknout biologickým adaptacím, které jim to umožňují. Jen je objevit…

Botanikové již dlouho věděli o ostružiníku, jaký jinde ve světě neroste, ale teprve v roce 2018 bratři Martin a Petr Lepší ve spolupráci s Bobem Trávníčkem a Vojtěchem Žílou, našli odvahu jej popsat jako nový druh, a to jménem génia, ostružiník Járy Cimrmana (Rubus jarae-cimrmanii). Tím zvěčnili jeho zásluhy na poli batologie (kdo neví, tak vědy o ostružinících). Ostružiník byl dosud nalezen na 53 lokalitách jižních Čech, nacházejících se mezi Strakonicemi a Českými Budějovicemi. Nejvíce míst se nachází u obcí Lhenice, Brloh, Ktiš a Chroboly. Naše rostliny pocházejí z typové lokality (tj. místa odkud byl dokladován pro vědecký popis) u obce Kuklov. Roste nejčastěji kolem lesních cest a na lesních světlinách. A nedaleko odsud, na hoře Kleť, se nachází hvězdárna specializovaná na objevování planetek. A právě zde astronom Zdeněk Moravec v roce 1996 poprvé pozoroval planetku, kterou později pojmenoval 7796 Jaracimrman, na památku nezapomenutelných objevů Járy Cimrmana v oblasti poznání černých děr.

Pojďme vzpomenout spolu se Zdeňkem Svěrákem, slovy Lea Bureše, v dnešní „k smutku pohnuté“ době na našeho národního velikána, kterého nám záviděl, závidí a vždy bude závidět všechen zbytek světa. A zároveň se pokochat nad krásou našich jedinečných endemitů.