Jen 20 procent světových pralesů zůstává zachováno ve velkých, neporušených plochách. Mezi nejohroženější patří ty, které se táhnou z jihovýchodní Asie přes Indonésii až k Šalamounovým ostrovům v Tichém oceánu. Jsou pestrou paletou tropických deštných lesů s nenahraditelnými biotopy jako např. mangrovové porosty, pobřežní a bažinaté lesy, horské monzunové opadavé lesy. Tato společenstva jsou domovem neuvěřitelného počtu rostlinných a živočišných endemických druhů. Koruny stromů tropických nížinných lesů severozápadního Vietnamu, severního Laosu a v provincii Yunnan v Číně obývají giboni bělolící (Nomascus leucogenys). Tento, v přírodě kriticky ohrožený vyšší primát, vzdoruje silnému tlaku odlesňování krajiny a destrukci prostředí z důvodu těžby palivového dřeva. Stále zde probíhá lov zvířat kvůli masu a tradiční medicíně.V Zoo a BZ giboni bělolící obývají malý ostrůvek v blízkosti expozice nosorožců indických a jejich plání. Je jakousi vstupní branou do asijského zoo světa. U toho druhu primátů je zajímavý pohlavní dimorfismus. Samci jsou černí s bílými tvářemi a samice béžové s černou tváří, ale mláďata se rodí béžová. V prvním roce života mláďata černají a zhruba ve čtyřech letech se samice opět vracejí ke světlé barvě.

Pestrost indických lesů zahrnuje mnoho typů ekosystémů od vždyzelených lesů, tropických listnatých lesů, bažin, mangrovů, subtropických, až po subalpinské a alpské horské lesy. Západní Indie a Východní Himálaje patří mezi 32 tzv. hotspotů biologické rozmanitosti na Zemi. V plzeňské zoo je zastupují například makaci lví (Macaca silenus), chovaní zde od roku 1981. Ke svému životnímu komfortu mají od roku 2010 k dispozici přírodní ostrov a členitý dům v orientálním stylu, který si dokáží v krátké době přizpůsobit k obrazu svému. Aktivní jsou během dne a v přírodě většinu času tráví v korunách stromů tropického deštného lesa. Patří k nejvíce ohroženým primátům. Nejvíce je ohrožuje lidská činnost jako pěstování čaje či stavba vodních nádrží, protože se snaží lidem co nejvíce vyhýbat, což činí jejich areál výskytu ještě menší a tvoří se tak malé oddělené populace. V posledních letech doplácejí také na, v tropech velmi rozšířené, pěstování palmy olejné.

Druhové bohatství tohoto regionu pomáhá na cestě asijskou oblastí dotvářet ptačí říše. Biodiverzitu regionu, provázanou s palearktem, přibližují domky klasického šestibokého stylu s přilehlými voliérami. Nabízejí setkání s mnoha zajímavými zástupci několika řádů. Dlouhokřídlé ptáky zastupuje dytík úhorní (Burhinus oedicnemus), hnízdící až do roku 1991 i na jižní Moravě, srostloprsté zase dudek chocholatý (Upupa epops), pták otevřených lesů s přítomností velkých kopytníků, v jejichž trusu hledá svou potravu, hmyz. Zástupce krátkokřídlých, chřástal polní (Crex crex), je vlajkovým druhem našich projektů ochrany přírody. Sýkořice vousaté (Panurus biarmicus) a strnadi rákosní (Emberiza schoeniclus), málo známí obyvatelé i našich domácích rákosin, zase patří mezi pěvce. Poněvadž se tyto ptačí expozice nacházejí na hranici přechodu do asijské části zoo, ale geograficky ležícího v palearktické oblasti, jsou zde k pozorování také obyvatelé z tohoto regionu. Proto zde návštěvník nalezne informace jak na žlutých, tak modrých jmenovkách. Novinkou roku 2021 je vystavení endemické myšice Cimrmanovy (Apodemus microps cimrmani).

Patří k ní rovněž dvě zasíťované ptačí expozice se zástupci ptáků z řádů především vrubozobých, ale také s jeřáby bělošíjími (Antigone vipio) či vzácnými pelikány skvrnozobými (Pelecanus philippensis). Vzhledem k náročnosti chovu těchto druhů se složení v jednotlivých expozicích může v průběhu roku obměňovat.