Rostlinná říše stejně jako ta živočišná má řadu svých nej. Vyjmenovat všechny nepůjde, takže jen namátkou: nejkrásnější, nejošklivější, nejjedovatější, nejdivnější, nejmenší, největší... Každý rostlinný rod může mít nějakého svého rekordmana, splňujícího některou z výše jmenovaných vlastností. Stejně tak tomu bylo u obsáhlého rodu Aloe, kde si posledně jmenovaný přídomek „největší“ zasloužila malá skupinka druhů, vymykajících se svou skutečně výraznou velikostí. Kromě rovněž vzrůstné Aloe plicatilis, která „dostala“ vlastní rod Kumara, byly tyto druhy zhruba před deseti lety přeřazeny do nového rodu Aloidendron. Mezi tyto stromové aloe (jak se dá jejich nové latinské jméno přeložit) patří seřazené podle dospělé velikosti od největší po nejmenší: A. barberae,  A. eminens, A. pillansii, A. dichotomum, A. tongaensis a A. ramosissimum.

Hlavním rozlišovacím znakem jednotlivých zástupců rodu Aloidendron je vzrůst, šířka a tvar sukulentních listů, doba květu, tvar květenství a barva květů – od žluté, přes oranžovou až po červenou. Jednotlivé druhy se také liší výskytem – tři druhy (A. dichotomum, A. pillansii, A. ramosissimum) se objevují na západní straně Jihoafrické republiky (provincie Severní Kapsko) a Namibie, další 3 se vyskytují v několika provinciích na východní straně Jihoafrické republiky, ve Svazijsku a v Mosambiku (A. barberae, A. tongaensis) a poslední druh A. eminens roste v Somálsku (Východní Afrika).

V kamenité africké krajině jsou aloidendrony opravdu dominantami, často tvoří celý řídký les. Kmeny nejstarších jedinců neobejme ani dospělý muž a většina druhů tohoto rodu mužskou postavu také předčí svou výškou, někdy dokonce několikanásobně – A. barberae jako nejvyšší aloidendron může dorůst až 18 metrů. Po dosažení určitého stáří se aloidendrony začnou dichotomicky větvit (na konci se postupně každá větev vidličnatě rozdvojí).

Aloidendrony jsou uzpůsobené na častá a někdy opravdu dlouhá období bez vody, kdy „obětují“ staré listy a vodu zachovají v několika nejmladších listech kolem vrcholů větví. Dokážou díky zvláštnímu povrchu a tvaru listů nejen snášet sluneční úpal, ale také využívat vláhu v podobě mlhy, přicházející od moře. Jejich dlouhé trubkovité květy opylují ptáci a blanitá semena pomáhá roznášet vítr.

V sukulentním skleníku plzeňské BZ můžete vidět již v úctyhodné velikosti hned několik druhů zhruba třicetiletých aloidendronů: A. barberae, A. pillansii, A. dichotomum a A. ramosissimum. Poslední dva druhy donedávna ukazovaly svá květenství, což také svým dílem přispělo k myšlence  stručného představení dominant jedné části skleníku.

Shodou náhod bychom vás i tímto příspěvkem chtěli pozvat na klubové setkání milovníků Zoo a BZ Plzeň na statku Lüftnerka 11. prosince 2024, kde od 18. hodiny proběhne setkání s naším kolegou Zdeňkem Břízou, teraristou, zahradníkem, a hlavně výborným vypravěčem, který má již dlouhá léta sukulentní skleník (dnes pojmenovaný Úžasný svět sucha) na starosti a výše jmenované aloidendrony zažil ještě jako mladé rostliny. Můžete se od něj kromě jiného dozvědět spoustu zajímavostí z historie a také současnosti skleníku. Podrobnosti najdete v rubrice Aktuality.

RM

 Publikováno 6.12.2024

Popisky:

1. Řídký les prastarých A. dichotomum na jedné z farem nedaleko jihoafrického Springboku.
2. Vzrostlé A. dichotomum v jihoafrické národní rezervaci Goegap.
3. Aloidendron pillansii v jihoafrické přírodě (farma Rooiberg, Richtersveld)
4. Mohutné aloidendrony ve výsadbě sukulentního skleníku plzeňské BZ
5. Koruna A. dichotomum s posledním květenstvím
6. Dobře zřetelné vidličnaté větvení A. dichotomum
7. Detail povrchu kmene A. dichotomum. Zřetelné útvary jsou ekvivalentem jizviček (strií) na lidské kůži
8. A. pillansii v sukulentním skleníku plzeňské BZ
9. Kvetoucí A. ramosissimum v sukulentním skleníku
10. Květenství A. ramosissimum
11. A. barberae rostoucí na jiném místě v sukulentním skleníku

Mapka, kde najdete sukulentní skleník