Budova, jejíž půdorys nápadně připomíná písmeno Z je po právu nazvaná tropickým pavilonem. Skrývá velké bohatství v podobě, převážně tropických rostlin a živočichů.
Nejnovější expozice Filipíny byla otevřena před koncem roku 2018. Bezprostředně navazuje na expozici nazvanou Talarak. Proč se obě věnují Filipínám? Protože všechny důležité mezinárodní ochranářské instituce dnes rozpoznávají Filipíny jako jednu ze zemí se světovou prioritou pro ochranářskou pozornost. Je to především pro jedinečnou biodiverzitu a mimořádně vysoký stupeň endemických druhů. Na druhé straně pro extrémně vysokou míru odlesnění a degradaci prostředí s malým množstvím chráněných území a ostatních mechanismů, které by měly životní prostředí chránit. Zoologické zahrady mohou výrazně v této oblasti pomáhat. Zoo a BZ města Plzně se dlouhodobě snaží chovat i pěstovat filipínské druhy. Navíc od roku 2008 přímo podporuje Záchranné centrum Talarak na ostrově Negros na Filipínách, které se snaží nejohroženější druhy zvířat chovat a rozmnožovat. Snaží se také šířit osvětu, podílet se na znovu zalesňování a jednou snad dojte také k tak potřebné repatriaci odchovaných jedinců.
Filipínská expozice je výjimečná především pro možnost chovat endemického krokodýla filipínského (Crocodylus mindorensis). Jedná se o kriticky ohrožený druh v přírodě, kde přežívá méně než 500 jedinců. Zatím jsou chovány dvě mladé samice, pocházejí z Krokodýlí zoo Protivín. Dalšími vzácnými druhy jsou varani mindanajští (Varanus c. cumingi), bojga ularburong (Boiga dendrophila), agama filipínská (Hydrosaurus pustulatus) v přírodě ohrožený druh, velmi vzácné vodní želvy - želva zubatá (Cyclemys dentata) a želva ostnitá (Heosemys spinosa). Expozice je doplněna chovem sklípkanů, pakobylek, roháčů, nosorožíků, ale především asijských tropických motýlů. Návštěvník tak může pozorovat dokonalou proměnu, kdy se ze zavěšené kukly vylíhne dospělý jedinec – motýl. Ten je vypuštěn do volného prostoru expozice, kde žije maximálně 14 dní. Živí se zde na nektaru z kvetoucích rostlin i na nektaru připraveného ošetřovateli na krmných místech, kde je předkládáno také zrající ovoce. Některé zdatné dospělé motýlí samice kladou svá vejce na živné rostliny, především citroníky, které jsou součástí expozice. Housenky z vylíhnutých vajec se živí listy této živné rostliny až do doby, kdy se zakuklí a celý proces se stále opakuje.

Unikátem je také velmi speciální biotop, mangrove, který napodobuje společenstvo sůl tolerujících stromů a keřů vyskytujících se v brakických vodách a na pobřeží oceánů a moří. Porosty jsou charakteristické svými chůdovitými opěrnými a dýchacími kořeny. Tento speciální ekosystém chrání pobřežní oblasti před erozí, velkými přílivovými vlnami a tsunami … Přirozený příliv a odliv (pokles vodní hladiny) v expozici zažívají obojživelné ryby, lezci (Periophthalmus novemradiatus) a kaložrouti skvrnití (Scatophagus argus).

Talarak je název zdejší filipínské expozice, která napodobuje Záchranné centrum Talarak na ostrově Negros na Filipínách. A to se jmenuje stejně jako vlajkový druh tohoto centra, v přírodě kriticky ohrožený druh, zoborožec Waldenův nebo také nově žlutobradý (Aceros waldeni). Domorodci jej totiž nazývají talarak kvůli jeho zpěvu. Stejně jako na Filipínách, tak také zde v zoo je chováno mnoho ptačích i savčích druhů v různých stupních ohrožení. Nejvzácnější jsou např. zoborožec rýhozobý (Penelopides panini) a dikobraz filipínský (Hystrix pumila). Krysa obláčková (Phleomys pallidus) zatím na stupnici ohrožených druhů nefiguruje, ale jak dlouho to ještě vydrží?

Království jedu
Expozice s tak tajemným názvem představuje nejen ty nejjedovatější hady světa, ale upozorňuje i na další jedovaté druhy zvířat a rostlin, jejich význam v přírodě, ať se jedná o říši živočišnou nebo rostlinnou. Už kdysi známý astrolog a lékař Paracelsus řekl, že jed od léku odlišuje podávané množství! Návštěvník se však nemá čeho obávat, vše je zde proti uštknutí několikrát zabezpečeno.
Biotopová terária připomínají přirozené prostředí jednotlivých druhů. Uvítací je biotop, ve kterém žije majestátní kobra královská (Ophiophagus hannah), asijské druhy dále reprezentuje ploskolebec nosorohý (Deinagkistrodon acutus), zmije řetízková (Daboia russelii), či kobra siamská (Naja siamensis) a sklípkan (Poecilotheria subfusca). Afrika je zastoupena mambou černou (Dendroaspis polylepis) a mambou zelenou (Dendroaspis angusticeps intermedius). Severní Amerika chřestýšem rohatým mohavským (Crotalus cerastes cercobombus) a sklípkanem (Brachypelma boehmei). Jižní Ameriku obývá např. křovinář němý (Lachesis m. muta), chřestýš brazilský (Crotalus durissus unicolor), křovinář ostnitý (Boethriechis schlegelii) či užovka růžkatá (Philodrias baroni).
Jed slouží nejen jako prostředek k ulovení kořisti, ale také živočichy chrání před predátory, jako např. zdejší šípové žáby. Jsou zde i jedovaté stonohy, zákeřnice, sklípkani či strašilky. Jak někteří hadi vidí je možné si vyzkoušet před termovizí. Jak vlastně funguje jedový aparát? Odpovědi je možné nalézt zde.
I někteří jedovatí živočichové v přírodě trpí, některým hrozí vyhubení. To platí také pro zmiji Latifiovu (Montivipera latifii). Jedná se o endemický druh údolí Lar v Íránské islámské republice. Dostává se na pokraj vyhynutí díky lovu pro výrobu sér a degradaci prostředím, především způsobenou pastvou nomády ovcí a koz. Projekt na záchranu nejen této zmije, ale i záchranu celého biotopu podporuje Zoo a BZ Plzeň od roku 2014.

Druhá část pavilonu se věnuje chovu největších želv světa, v přírodě ohrožených, želv obrovských (Dipsochelys dussumieri). S nimi zde žije chovná skupina lemurů kata (Lemur catta). Prostorná terária obývají vodní australští varani Mertensovi (Varanus mertensi) a úctyhodných rozměrů dosahující krajty mřížkované (Broghammerus reticulatus).
Nejbližší příbuzní člověka, šimpanzi učenliví (Pan troglodytes) mají k dispozici prosklenou ložnici s vyhřívanou podlahou a interaktivními prvky, další ložnici v zázemí, velký venkovní výběh s interaktivním termitištěm a prostornou hernu, která nabízí úkryt a spoustu zábavy ve chvílích, kdy počasí zrovna nepřeje. Je zde možné pozorovat skupinu. V letech 1964-2000 zde žil s přestávkami pouze 1 pár. 
V pralesní jihoamerické expozici žijí tamaríni žlutorucí (Saguinus midas) a pásovci kulovití (Tolypeutes matacus).