Za výběhy koní, ovcí a koz za statkem navazují expozice západu Severní Ameriky. Vegetace kolem expozic tomu na první pohled napovídá. Žijí zde velmi vzácní jeleni, wapiti kalifornští (Cervus canadensis nannodes). V přírodě obývají travnaté pláně i mokřady Kalifornie. Ač se jedná o nejmenší poddruh jelena v Americe, jeho paroží dorůstá do úctyhodných rozměrů.
Tento druh je endemitem Kalifornie. V dobách, kdy poprvé Evropané přijeli do Kalifornie, mohli pozorovat stáda o velikosti čítající až půl miliónu těchto jelenů. Kvůli nadměrnému lovu se však dostal na pokraj vyhubení. V roce 1874 byl zaznamenán poslední žijící pár. O záchranu wapiti kalifornských se zasloužil Henry Miller, chovatel dobytka, který poblíž svého ranče objevil pár těchto jelenů, a tak začal s jejich chovem. V tomto úsilí byl úspěšný, ale bohužel po jeho smrti opět dochází k lovu a snížení počtu jelenů až na 28 jedinců.
V druhé polovině 20. století došlo k obnovení chovu a v roce 2014 žilo v Kalifornii přes 4200 jedinců ve 22 stádech. V roce 1970 se do Evropy dostali 3 jedinci do Tierparku Berlín ze Zoo San Diego. Od té doby jsou chováni také na evropském kontinentě. Jejich chov není vůbec jednoduchý vzhledem k nízké genetické variabilitě. Plzeňská zoo je v současnosti jediná zoo v Evropě, která tento vzácný poddruh jelena chová. V roce 2019 převzala celé chovné stádo z Tierparku Berlín. Tato zvířata v Evropě chovají ještě 2 nezoologické organizace, jedna v Německu, druhá v Polsku.

Hory obývají vzácné ovce aljašské (Ovis dalli dalli) a ovce tlustorohé (Ovis canadensis californiana). Kopytníci s bílou srstí tak dokonale splynou se zasněženou krajinou a skryjí se před predátory. Zde v přírodě stále žijí Inuité. Bílí lidé je pojmenovali Eskymáci. Částečně žijí kočovným životem, v létě pod stany z kůže a v zimě ve sněhových igů nebo v polopodzemních obydlích ze dřeva a drnů. Živí se lovem, neboť se v Arktidě nedají pěstovat užitkové plodiny. Teploty zde často klesají pod -45°C. Oděvy si vyrábějí z kožešin tuleňů, sobů a někdy i ledních medvědů.
Lesy při pobřeží Tichého oceánu mají díky oceánskému klimatu s malými teplotními výkyvy a maximem srážek ideální životní podmínky. Průměrná výška stromů díky tomu dosahuje až 50 m, jednotlivé stromy dorůstají i přes 100 m. Charakteristickými stromy tohoto území jsou, jedny z nejvyšších organismů na světě, sekvoje a sekvojovce, ale také smrky sitka, douglasky tisolisté či zeravy obrovské.