Na Kanadském západě v plzeňské Zoo a BZ se v roce 2020 zabydlel pár skunků pruhovaných (Mephitis mephitis). Tyto americké šelmy v sebeobraně vystřikují silně páchnoucí sekret z pachových žláz, které mají pod ocasem. Trefují se s velikou přesností na vzdálenost několika metrů přesně do nepřátelských očí. Zasažené oči pak silně pálí a jsou dlouho citlivé. Bez okamžitého vypláchnutí vodou dochází k silnému zánětu spojivek. Olejovitá tekutina žluté barvy obsahuje chemické sloučeniny síry. Skunčí pach je cítit i na kilometr daleko. Citlivějším lidem může způsobit nevolnost, zvracení a bolesti hlavy. Dlouho trvá než zápach vymizí a ještě po měsíci je na zasažených předmětech cítit. skunkové se živí především hmyzem, drobnými obratlovci, ale i rostlinnou potravou. Samice rodí po 63 dnech březosti nejčastěji 3-5 mláďat, někdy jich může být až deset. Porody probíhají od března do května. V přírodě obývají pestrou škálu biotopů, jako například okolí řek porostlá křovinami a lesy, přes noc se ukrývají ve skalních štěrbinách, dutých kmenech nebo si sami vyhrabávají nory. Chov skunků pruhovaných zde znovu začíná po čtrnáctileté pauze. Osídlili expozici, ve které již byli kdysi chováni a sice v sousedství výběhu rysa kanadského, kde vystřídali sviště stepní. Pravidelní čtenáři irisu si možná vzpomenou, že tehdy se snímek skunka dostal i na obálku jednoho čísla. Skunci žili v Plzni již v 80. letech. Zoologové před časem vyčlenili skunky z čeledi šelem lasicovitých (kunovitých) do samostatné čeledi.