Návštěvníkům plzeňské ZOOaBZ slouží od roku 2014 nově dvě velké expozice, skleníkový pavilon Středomoří a pavilon amazonského pralesa. Oba celky s mohutnou botanickou výsadbou a naučnými i interaktivními prvky. Tyto pěkné expozice vznikly v dosud nikdy nevyužitých partiích zahrady: nad africkou restaurací KIBOKO, a na přírodní terase nad expozicí vlků hřivnatých. Realizace projektu Stopy člověka v přírodě dotovaného z Regionálního operačního programu Jihozápad byla zahájena v listopadu 2013 a skončila v říjnu 2014.
Stopy člověka v přírodě jsou projektem, který vychází ze schváleného a postupně realizovaného generelu rozvoje Zoologické a botanické zahrady města Plzně. Jeho posláním je ukázat interaktivní formou vznik lidské civilizace a postupné ovlivňování přírody člověkem. Návštěvníci zjistí, jak se jednotlivé lidské kultury přizpůsobily často velmi extrémním přírodním podmínkám a zároveň jak příroda našla způsoby přizpůsobit se tlaku stále rostoucí lidské populace.
Oblast amazonských pralesů byla člověkem relativně pozdě osídlena. Jedné z největších druhových rozmanitostí na světě dala vzniknout dlouhodobá kontinuita klimatických podmínek v tropických pralesích. Mohutné vodní toky přispěly k vytvoření té obrovské rozmanitosti forem života, pro které jsou nepřekonatelnou překážkou, ale zároveň Amazonii zpřístupnily lidem. Tak jak je bohatá příroda, je bohatá i škála lidských komunit žijících v této oblasti. Soužití s přírodou a využívání přírodních zdrojů není nikde tak dokonale provázáno jako zde. A proto je tak snadné tyto pavučiny vztahů narušit. Pro většinu primátů jsou velké vodní toky nepřekonatelnou bariérou, a to je důvod proč v Amazonii žije největší množství druhů opic. Naprosto všechny druhy jsou však vázány na život v korunách stromů a i plocha paseky je pro ně plochou, kterou nedokáží překonat. Těžba pralesů, především ve východní Brazílii, přivedla na pokraj vyhubení hned několik druhů. Chovem v lidské péči se je podařilo zachránit a některé i vrátit zpět do přírody. Je teď jen na lidech, zda dokáží vysázet lesnaté koridory a spojit tak poslední zbytky pralesů. Jen pak mohou znovu vysazené populace mezi sebou komunikovat a přežít. S nimi pak mají šanci přežít i tisíce dalších druhů vázaných na les, včetně indiánských kmenů.
Celá expozice je doplněna panely vysvětlujícími vztahy v tomto komplikovaném ekosystému, život místních indiánů a ukazovat jak dokáží toho, co jim příroda skýtá, dlouhodobě využívat. V blízkosti vyhlídky budou na vyvýšených terasách pěstovány plodiny, které dala světu Amerika. Tato dotyková trasa je představí i nevidomým návštěvníkům zahrady. Pro radost dětem je připraveno chytání symbolických plechových rybek na magnet, aby si vyzkoušely život indiánů – rybářů.
Zoologicky amazonská expozice přináší několik druhů tamarínů a kosmanů, tzv. drápkatých opic, známých tím, že péči o mláďata obstarává samec. Všechny tyto druhy se v plzeňské zoo rozmnožují. Dalšími obyvateli je noční opice mirikina, lvíček zlatohlavý paky nížinné, stromový dikobraz kuandu atp. Ještě se čeká na poslední plánovaný druh – výrazné primáty chvostany. Pavilon představuje 10 vnitřních expozic, 4 venkovní voliéry a unikátní velká průchozí voliéra s lávkou pro návštěvníky.
Oblast Středozemí, kolébka mnoha novodobých kultur, je výrazně poznamenaná dlouhodobým intenzivním hospodařením člověka. Velké plochy byly odlesněny. Plytké půdy a mediteránní klima značně omezují plochy, které lze jinak zemědělsky využívat než k pastvě. Přestože zde člověk pase svá stáda koz a ovcí již tak dlouho, nedošlo k úplné likvidaci biotopů. Příroda se přizpůsobila vznikem náhradních společenstev trnitých, hustě větvených keřů nazývaných jako macchie, garrigue či jinak podle oblasti, kde se vyskytují. Tyto porosty jsou zárukou toho, že alespoň nějaká srážková voda zůstane v krajině, a umožní tak přežít nejen člověku, ale i bohaté fauně a flóře Středozemí. Řada stromových druhů dokáže přežívat i dlouhodobě v keřové formě. Přestane-li se na takové lokalitě pást, obnoví se zde brzy les. Nikdy ne však s plnou druhovou bohatostí (biodiverzitou) jako před příchodem člověka. Jen na něm je, bude-li chránit v rezervacích i ty druhy, které se pastvě přizpůsobit nedokáží. A byly to mohutné cedry a jedle, které daly dřevo na výstavbu lodí Kartágiňanům, Římanům a jiným kulturám. Několik zbytkových populací těchto jehličnanů nám dnes ukazuje jak lesy tehdy vypadaly, stejně jako antické památky připomínají tehdejší slávu zaniklých kultur.
Expozice mediteránní flóry a fauny ve skleníku ukazuje obrovskou druhovou bohatost přírody Středozemí na příkladu cibulovin, drobných keřů a želv. Dnes již velmi ohrožené suchozemské želvy jihu a jihovýchodu Evropy se v plzeňské zoo již rozmnožily a nyní mají dokonalé prostředí k dalšímu životu a odchovům. Je doplněna domkem vystavěném v řeckém stylu, který bude zimovištěm pro želvy a zároveň naučným centrem pro danou oblast. Venkovní plochy jsou osázeny vzácnými druhy dřevin, zvláště jehličnanů, a rovněž mnoha druhy aromatických rostlin využívaných dnes nejen v mediteránní kuchyni. A jak je zde pestrá kuchyně, tak je pestrá i kultura, to vše je biodiverzita. Vymírají nejen rostliny a živočichové, ale i jazyky, kultury i celé národy. I na to by měly upozornit naučné panely, doplněné o etnografické prvky, ukazující na pestrost přizpůsobení se přírodnímu prostředí v této oblasti. Velkou oblibu si okamžitě našla zvonička na stavbě zimoviště želv, o kterém se mohou návštěvníci dohadovat, zda jde spíše o středomořský vinný sklípek či o kapličku. Příjemné prostředí dotváří i stylová hudba, která na vás dýchne hned u vstupních dveří do skleníku.