Potkat včelník rakouský (Dracocephalum austriacum) – jediného původního zástupce svého rodu v naší přírodě je velmi složitá záležitost. Tato nevysoká bylina s nápadnými modrofialovými květy (čeleď hluchavkovité – Lamiaceae) v minulosti rostla ve třech oblastech: v Českém krasu, v Českém středohoří a na Moravě v okolí Hustopečska. Dnes se její výskyt zredukoval jen na jednu moravskou lokalitu a necelou desítku míst v Českém krasu. Všechny populace jsou sice na územích s určitým stupněm ochrany, ale počty jedinců donedávna buď stagnovaly nebo dokonce ubývaly.

Je to dáno specifickými nároky této rostliny. S ohledem na to, že rostliny potřebují ke spokojenosti teplá, suchá, a hlavně nezastíněná místa na vápenatém a sprašovém podloží, zužuje se počet možných vhodných lokalit. Jsou to především stepi či slunné kamenité stráně s minimem dřevin, konkrétně v ČR jsou ideální horní nezarostlé okraje vápencových stěn s nízkým půdním profilem a orientací ke slunci.

Od roku 2021 je plzeňská BZ zapojená do Regionálního akčního plánu pro včelník rakouský v CHKO Český kras na zvýšení a udržení počtu rostlin na jednotlivých typech lokalit. Hlavním cílem plánu je dosáhnout dostatečného počtu jedinců, tak aby vznikla stabilní populace, schopná nejen růstu bez velkých úbytků, ale hlavně generativní reprodukce (tvorba semen, růst semenáčků). Vhodné podmínky pro tvorbu a klíčení semen a následný růst semenáčků nastávají v přírodě bohužel jen v některých letech, proto se přistoupilo k vysazení matečních rostlin z několika populací v expozici BZ, kontrolované péči o ně a následnému sběru semen pro jejich zpětné poskytnutí zástupcům AOPK.

Během 3 let rostliny v plzeňské BZ dobře prospívaly a produkovaly dostatečné množství semen, z nichž už jsou dnes mladé rostlinky zpátky na lokalitě v blízkosti Srbska v Českém krasu. Poslední rok bohužel přerostly dřeviny, vysazené hustě kolem místa s včelníky. Ukázalo se, že rostlinám ublížil spad starých listů v zimě a přílišné zastínění na jaře, takže zůstala jen část matečních rostlin spolu s malým počtem nových semenáčků, u kterých už nejde zjistit, ze které evidované matečnice pocházejí. Muselo se přistoupit k radikálnější prořezávce větví tak, aby tolik nebránily oslunění, pečlivé údržbě v zimě a v budoucnu dojde pravděpodobně k obnovení stavu rostlin z původních zdrojů.

I to je důkazem toho, že na přírodních lokalitách se včelník rakouský neobejde bez vhodného managementu odstraňování náletových dřevin a konkurenčně zdatnějších okolních rostlin, což by spolu s posilováním populací díky umělé reprodukci za pomoci botanických zahrad a pracovníků AOPK mohlo tento unikátní ohrožený druh, zařazený do Červeného seznamu cévnatých rostlin květeny ČR zachránit i pro budoucí generace.

RM.

Popisky

1a., 1b., 1c., 1d. Včelník rakouský na několika místech v Českém krasu

2. Biotop, ve kterém se včelník rakouský vyskytuje

3a., 3b. Včelník rakouský v expozici v BZ Plzeň