První želvy se na zemi objevily už v období triasu, někdy před 220 miliony lety. To z nich dělá jednu z nejstarších dosud žijících skupin plazů. Želvy se odlišují od ostatních plazů především tím, že je jejich tělo obvykle chráněno krunýřem, který se dělí na hřbetní (karapax) a břišní (plastron). Vyvinul se z jejich žeber. Krunýř je tvořen z kostěného základu, který je pokryt štítky z keratinu (rohoviny). Některé druhy mají krunýř krytý jen silnou kůží. Želvy dělíme na tři základní skupiny: mořské, vodní a suchozemské želvy.
Stálo by za zamyšlení, proč laická veřejnost „západního světa“ dokáže želvy, zvláště suchozemské na rozdíl od většiny ostatních plazů, akceptovat a zahrnuje je do okruhu možných domácích mazlíčků. Pro suchozemské želvy to však znamená jisté ohrožení a většina z nich je dnes již chráněna úmluvou CITES, aby došlo k omezení obchodu s nimi a zvláště, aby nebyly dováženy z volné přírody.
To platí i o želvě paprsčité. U této velice atraktivní želvy došlo v místě výskytu ke značnému úbytku její populace. Nelze tvrdit, že jedinou příčinou tohoto stavu je obchod se zvířaty, ale má na něm značný podíl. Všechny dospělé želvy paprsčité chované v Akva Tera a v zoo jsou původem konfiskovaná zvířata z nezákonného dovozu. Máme již také několik mláďat, která se nám podařilo odchovat. Tato želva se dožívá úctyhodného věku. Je doloženo, že jeden jedinec se dožil 188 let. Želvy chované v zoo obývají madagaskarský pavilon.