Apeniny, Sicílie, Korsika

Dostáváme se do horní západní části Alpina, prostoru pod skleníkem Mediterraneum a vedle velké voliéry dravců. Tato část je osázena rostlinami dalších pohoří, z nichž dvě patří pod správu Itálie. Pojďme se stručně seznámit s tím, co o nich říkají příslušné naučné cedule.

Od severozápadu na jihovýchod se celým Apeninským poloostrovem táhne pokračování hlavního alpského masívu – horské pásmo Apeniny. Jednu stranu nejvyššího vrcholu tohoto pohoří (Gran Sasso, výška 2912 m. n. m.) pokrývá nejjižněji položený evropský ledovec. Zatímco východní strana Apenin je směrem k moři strmá, západní strana přechází v rovinu. Celkově jsou tyto hory zalesněné v nižších polohách převážně bukovými a borovými lesy, přičemž díky pastvě a těžbě palivového dříví mají listnaté stromy pouze keřovitou podobu. V subalpínském stupni (do 2300 m. n. m.) najdeme keříčková lada s trsnatými travinami. Ještě výše v alpínském stupni porosty smilky tuhé vystřídají trávníky s bikou lesní a na další rostliny bohatá pěchavová společenstva.

Přejdeme na největší ostrov ve Středozemí – na italskou Sicílii, kde pokračují Apeniny několika dalšími pohořími: na severu ostrova pískovcem a jílovitými břidlicemi tvořenými pohořími Nebrodi a Madonie, které na severovýchodu ostrova doplňuje pohoří Peloritani. Montánní stupeň těchto pohoří s výškou do dvou tisíc metrů tvoří bučiny s vzácnou endemickou jedlí Abies nebrodensis.

Samostatným masívem s nejvyšší sicilskou horou, která je zároveň činnou sopkou, je Etna na východní straně ostrova (3357 m. n. m.). Vegetace Etny je specifická díky kombinaci vyšší nadmořské výšky a vlivu vulkanické aktivity. Nižší polohy jsou porostlé opadavými doubravami, které střídají porosty vysoké keřovité kručinky (Genista aetensis) na plochách starých lávových proudů. Výše na severních svazích rostou lesíky buků a na západní a východní straně hory porosty borovic doplněné břízou (Betula aetensis). Nad 2000 m. n. m. se objevuje vegetace jen řídce, zato se zastoupením místních endemitů.

Dalším ostrovem Středozemního moře je více na západ francouzská Korsika. 4 milióny let dlouhá izolace od pevniny se projevuje různorodostí biotopů a klimatických podmínek zdejších Korsických Alp. Najdeme zde množství strmých stěn, skalnatých štítů. Zdejší údolí alpského rázu jsou pozůstatkem ledovcové činnosti z období pleistocénu.

V nižších nadmořských výškách rostou suché mediteránní porosty, v horských polohách s vlhkým klimatem se objevují smíšené bukové lesy, výše vystřídané lesy borovými. Subalpínské polohy jsou pokryté porosty s olší zelenou, javorem klenem a jeřábem ptačím, nad 2100 m. n. m. se objevuje alpínské bezlesí. Bohatá korsická flóra zahrnuje na 148 endemických taxonů. Více ukázek korsické flóry se kromě skalky nad skleníkem Mediterraneum nachází v dolní části areálu BZ v blízkosti voliéry s plameňáky (viz jeden díl Putování po ostrovech, věnovaný Korsice).

RM

Publikováno 12.8.

01. Část Alpina věnovaná pohoří Apeniny

02. Trávnička Armeria canescens ssp. nebrodensis, Gran Sasso, Itálie

03. Hvozdík Dianthus sylvestris, Monte Prena, Itálie

04. Na jaře kvete trýzel Erysimum majellense, Maiella NP, Itálie

05. Campanula garganica, JV Itálie

06. Zvonek Amelanchier ovalis, Umbria, Itálie

07. V létě kvetoucí lnice Linaria purpurea, Abruzzo, Itálie

08. Vzrůstná chrpa Centaurea aplolepa ssp. carueliana

09. Výrazná stračka Delphinium requienii

10. Rostliny Korsiky u východu ze skleníku Mediterraneum