Okrajová alpská horstva

K nejvýraznějšímu evropskému pohoří neodmyslitelně patří několik dalších horských masívů, rozložených kolem Západních a Východních Alp. Na severu je to Franská Alba, na jihovýchodě Dolomity a Julské Alpy a nejjižněji leží Přímořské Alpy.

Franská Alba (také Franská Jura) se rozkládá v jižní části Německa mezi řekami Mohan a Dunaj. Nenajdete zde žádné vysokohorské štíty, je to jen středohoří v lesnaté krajině s izolovanými skalními výchozy s nejčastější nadmořskou výškou kolem 500 m. n. m. Nejvyšší vrchol je Hesselberg, ležící jihozápadně od Norimberku, měřící ve srovnání s jinými alpskými vrcholy pouhých 689 m. n. m. Severní části pohoří (oblast kolem Norimberku) se říká Franské Švýcarsko. Franská Alba je tvořena vodorovně uloženými jurskými vápenci, které překryly křídové usazeniny. Skalní výchozy uprostřed lesů jsou domovem řady endemických druhů, především z rodů Sorbus (jeřáb) a Hieracium (jestřábník). Ukázky rostlin z této oblasti najdete na východní straně spodní části Alpina.

Výrazný vápencový masív Julské Alpy leží na pomezí Itálie a Slovinska. Díky tomu se dělí na italské Západní Julské Alpy a slovinské Východní Julské Alpy. Nejvyšší vrchol Triglav, vysoký 2864 m. n. m. je ze severní strany pokrytý ledovcem. Celé pohoří má vápencové podloží a značné výškové rozpětí, což podporuje různorodost zdejších stanovišť. Převážnou část flóry tvoří lesní porosty: ve spodní části bukové, na jižních svazích habrové a jasanové a ve vyšších polohách smrkové a kosodřevinové. Nad 1800 m. n. m. se již rozkládají alpské trávníky, bohaté na zdejší endemické druhy rostlin. Ukázky rostlin Julských Alp najdete v nejvyšší části Alpina pod opěrnou zdí skleníku Mediterraneum.

Na západ od předchozího horského masívu se na severu Itálie rozkládají Dolomity. Není to jednolitý celek, pohoří se skládá z mnoha menších horských skupin. Zdejší krajina je hodně rozmanitá, dají se zde najít rozeklané skalní hřebeny, věžovité vrcholy, strmé skalní stěny nebo stolové hory. Na některých skalních masívech leží ledovec, níže se objevují pestré horské louky. Díky svému geologickému podloží se zde vyskytuje velké množství druhů rostlin, kromě obecně rozšířených alpských druhů zde opět roste množství rostlinných endemitů. Expozice věnovaná flóře Dolomitů je umístěna v těsném sousedství expozice ukázek rostlinstva Julských Alp v horní části Alpina.

Dnešní putování uzavřeme na jihu Alp. Zde z většiny na francouzském území a z malé části na italském leží rozlohou jeden z nejrozsáhlejších alpských celků: Přímořské Alpy. Celý horský masív je tvořen krystalickými horninami – žulou, břidlicemi a kompaktní rulou. V italské části se dá najít nejvyšší vrchol tohoto horstva – Monte Argentera (3297 m. n. m.), který je podobně jako další zdejší vysoké hory již bez ledovců. Až do hranice 2500 m. n. m. se vyskytují lesy s převahou modřínů, a ještě výše lze najít alpínské louky. Díky tomu, že jsou Přímořské Alpy relativně izolované území, a navíc tudy prochází hranice středomořské a alpské oblasti, flóra i fauna je velmi pestrá a objevuje se zde velké množství endemických rostlin. Ukázky některých rostlin této oblasti Alp jsou k vidění v těsné blízkosti západního vchodu do skleníku Mediterraneum.

RM

Publikováno 21.7. 2025

Popisky: