Pohoří jihovýchodně a východně od Alp

Tři další horské soustavy na mapě Evropy zdánlivě lemují hlavní evropské pohoří – Alpy. Jsou to směrem na jihovýchod Dinárské hory, ještě východněji Balkánská pohoří a na východ Karpaty. Přibližně podobné umístění ctí také Alpinum s ukázkami flóry těchto pohoří: všechny expozice se nacházejí ve východní horní části. Zkusíme se stručně podívat na to, co k jednotlivým horským celkům najdeme na jednotlivých naučných tabulích.

Asi 700 km dlouhé Dinárské hory se rozkládají na severozápadu Balkánského poloostrova, konkrétně na území bývalé Jugoslávie (dnes jednotlivé státy Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Kosovo, Srbsko) a Albánie. Podloží tvoří převážně vápenec a dolomit, místy se nacházejí také jílové a slínové vrstvy, břidlice či pískovec.

Rostlinstvo lze rozdělit do tří vegetačních pásem. V blízkosti moře se vyskytuje chudá skalní vegetace, ovlivněná působícími větry a pastvou ovcí a koz. V druhém, horském pásmu se střídají lesní a travnaté porosty s rostlinami skalních stěn. Nejdále od moře se nacházejí vnitrozemské svahy s bukovými, borovými či jedlovými lesy s občasnou přítomností smrků.

Pokračováním Dinárských Alp jsou Balkánská pohoří. Tvoří je Albánsko-řecká soustava (Šar Planina, Pindos, Parnassos a Olympus), v Bulharsku Řecko-rodopský masív (Rodopy, Rila, Pirin) a Stará Planina. Na území těchto pohoří se projevuje vliv kontinentálního klimatu, kdy teplé léto trvá delší dobu a zima je sychravá a také klimatu středozemního, způsobujícího sucha v létě a množství dešťů v zimě. Odlišné je podnebí v balkánském vnitrozemí, které má více letních srážek.

Vegetace je odstupňovaná s ohledem na nadmořskou výšku (nejvyšší vrcholy měří necelých 3000 m). Nižší stupeň pokrývají teplomilné doubravy se zastoupením několika druhů dubů, výše (do 1200 m) už převládá jen odolnější dub zimní (Quercus petraea). Zastoupení stromů v ještě vyšších polohách se liší podle jednotlivých pohoří, přibývají jehličnany (jedle, borovice), objevují se zde také nivy s vysokými bylinami. Na vápencích roste hlavně vegetace nízkých keřů a trsnatých travin.

Nejmladším evropským pohořím nejdál na východě jsou Karpaty, které se rozkládají ve dlouhém oblouku od Slovenska až po Rumunsko. Podloží Karpat tvoří kromě vulkanických vrchů ve vnitřní části hlavně pískovce a břidlice. Naplno se zde projevuje vliv kontinentálního podnebí s velkými rozdíly mezi letními a zimními teplotami.

Toto pohoří má relativně nízkou nadmořskou výšku (nejvyšší vrchol je Gerlachovský štít s 2655 m), takže téměř chybí alpínské a nivální pásmo. Polovinu plochy pokrývají horské lesy, na úpatí hor hlavně doubravy, výše lesy tvořené hlavně buky, doplněné jehličnany (jedle, smrky). V ještě vyšších polohách rostou také modříny, borovice a občas se objevují ledovcová jezírka, alpínské louky a vysokohorské pastviny. Fauna i flóra je velmi bohatá, roste zde na 3500 rostlinných druhů, přičemž necelých 500 z nich je endemických.

Zbývá dodat, že ukázky rostlin jednotlivých horstev tvoří nejen endemity, ale i rostliny s obecnějším rozšířením na větším území Evropy, které je ve společenstvech přirozeně doplňují.

R. Matulová

publikováno 28.7.2025

Popisky:

01. Nejvyšší část Alpina s expozicí rostlinstva Dinárských hor

02. Netřesk Sempervivum kosaninii, Makedonie

03. Wulfenia baldaccii, Albánie

04. Mochnička Waldsteinia geoides, JV Evropa

04b. Netřesk Sempervivum macedonicum, Makedonie

05. Ukázky flóry Balkánských pohoří

06. Řebříček Achillea coarctata, Bulharsko

07. Náprstník Digitalis lanata, Řecko

08. Kosatec Iris sintenisii, Bulharsko