Abnormálně teplé prosincové počasí umožnilo uskutečnit další společnou akci pracovníků Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) a Botanické zahrady města Plzně. Jejím cílem je návrat kriticky ohroženého koniklece otevřeného na některé z lokalit, kde se tento druh v minulosti přirozeně vyskytoval.
Spolupráce probíhá tak, že pracovníci AOPK zajišťují nezbytný management vybraných lokalit, především odstraňování přerostlé a staré vegetace. V minulosti tuto funkci částečně zastávala například pastva hospodářských kopytníků. Botanické zahrady, včetně té plzeňské, se naopak zaměřují na sběr semen a pěstování mladých sazenic – potomstva rostlin geneticky odpovídajících jedincům z lokalit určených k reintrodukci.
Na úvod proběhlo vyhodnocení výsledků předchozích výsadeb. Ty bohužel v letošním roce dopadly hůře, především v důsledku dlouhotrvajících suchých období. U malých sazenic je totiž přirozený přísun vody často otázkou přežití. Jako velmi účinná se naopak osvědčila strategie používání kovových kari sítí, které chrání mladé, zranitelné rostliny. Díky této ochraně mají větší šanci vytvořit si silnější kořenový systém a později dorůst do květuschopné a reprodukceschopné velikosti.
Na čtyřech nových místech v rámci jedné z původních středočeských lokalit výskytu Pulsatilla patens bylo opět vysazeno několik desítek mladých rostlin. Nadále zde probíhají pokusy o nalezení nejvhodnějších mikrostanovišť z hlediska oslunění a schopnosti zadržovat vláhu. Cílem je v kombinaci s mechanickou ochranou před zvěří poskytnout rostlinám co nejlepší podmínky k dlouhodobému přežití.
Vzhledem k tomu, že poslední dostupné údaje uvádějí výskyt zhruba dvou tisíc jedinců koniklece otevřeného na přibližně dvaceti přirozených lokalitách v České republice, je žádoucí tuto zranitelnou populaci i nadále podporovat prostřednictvím umělého předpěstování v botanických zahradách. Stejný postup je uplatňován i u dalších kriticky ohrožených druhů rostlin.
Tuto společnou snahu ochranářů a botaniků lze přirovnat k mediálně známějším umělým odchovům ohrožených živočichů v zoologických zahradách a následným pokusům o jejich návrat do přírody. Jde o dlouhodobou a často velmi náročnou práci s nejistým výsledkem. Přesto je lepší se o záchranu ohrožených druhů – ať už rostlin či živočichů – alespoň pokusit, než před jejich úbytkem zavírat oči a nečinně přihlížet.
RM
Publikováno 10.1.2026
