Země větru, fjordů a ledovců představuje botanická expozice přiléhající k velké marocké ptačí voliéře, přes cestu sousedící s expozicí jihoamerických pamp s vlky hřívnatými.
Patagonie je označení pro rozsáhlé území na jihu Jižní Ameriky. Na severozápadě ji ohraničují Andy, na severu řeka Río Colorado. Většina Patagonie náleží Argentině, zbytek Chile. Zabírá okolo 1 milionu čtverečních kilometrů, ale žije tam méně než 2 miliony lidí. Magellanův průliv odděluje od kontinentální Patagonie Ohňovou zemi. Největším ostrovem je zde Isla Grande. Na nejjižnějším z ostrovů, Isla Hornos, leží obávaný Hornův mys, který je považován za nejjižnější cíp Ameriky.
Fytogeograficky patří Patagonie do Chilsko-patagonské oblasti, která se dělí na dvě provincie: Magellánskou a Patagonskou. Magellánská provincie zaujímá západní část nejjižnějšího cípu Jižní Ameriky, a dále subantarktické ostrovy včetně Falkland a nepatrnou nezaledněnou část Antarktického poloostrova. Je extrémně vlhká a chladná a jsou v ní též četné ledovce. Vegetační kryt Magellánské provincie tvoří v nejchladnějších polohách různé typy tundry, výše k severu (počínaje Ohňovou zemí) se objevují i opadavé a v oceaničtějších podmínkách i stálezelené lesy. Zdejší flóra není příliš bohatá, ale je velmi pozoruhodná. Najdeme zde jak třetihorní relikty (starobylý Drimys winteri), tak dřeviny z období Gondwany (pabuky rodu Nothofagus, či zástupce čeledi Proteaceae, tolik typické pro všechna území tohoto bývalého prakontinentu). Patagonská provincie leží na východ od hřebene And a lze k ní započítat i severovýchod Ohňové země. Zatímco Magellánská provincie je extrémně vlhká a chladná, Patagonská je sice rovněž chladná, ale leží zase v extrémním srážkovém stínu. Patagonská provincie postrádá lesy a její vegetační kryt má charakter křovinatých porostů nebo stepi, místy se projevuje i zasolení. Flóra není příliš bohatá. Kromě trav (Poaceae), převládají zástupci hvězdnicovitých (Asteraceae), ale např. i sporýšovitých (Verbenaceae).
Než v 16. století přišli první Evropané, oblast byla osídlena domorodými kočovnými kmeny, z nichž se některé pohybovaly po patagonské pampě, kde lovily převážně lamy guanaco. Jiné žily jako rybáři v pobřežních oblastech, kde se na malých vratkých kánoích plavili po stovkách fjordů. Podle mohutných kožešinových bot, které domorodci nosili, dostala Patagonie svůj název („pata gón“ = velká noha) od svého objevitele Fernão Magalhãese. Je zde velice drsné podnebí, nevyzpytatelné a proměnlivé. I několikrát během jednoho dne tu člověk může zažít vše od spalujícího slunce a oblohy bez mráčku po nekonečný hustý déšť, neuvěřitelně silný vítr a sněhové přeháňky. To má na svědomí hlavně oceán a větry přinášející oceánskou vlhkost. Převládá vlhký vítr od západu a hlavně studený vítr od jihu, který se točí nad Antarktidou. Krajina má glaciální reliéf a velké množství ledovců, z nichž mnohé dosahují až k mořské hladině. V době pleistocénu byl rozsah zalednění mnohem větší a ledovce vytvořily hluboká údolí při pobřeží, která jsou zaplavena a vytváří tak hluboké zálivy, zvané fjordy.
Pozoruhodný je výskyt rodů, výjimečně i druhů, vyskytujících se na severu severní polokoule. Např. u nás rostoucí šichy rodu Empetrum mají nejbližší příbuznou šichu červenou (Empetrum rubrum) na jihu Patagonie, podobně zde roste nominátní subspecie naší domácí ostřice vrchovištní (Carex magellanica ssp. irrigua).