Zimní květy

Zimní květy – předzvěst jara
Většina rostlin si pod sněhem užívá zaslouženého vegetačního klidu. Jsou však i takové, které jako by se nemohly dočkat jara. Využívají totiž nízké konkurence ostatních druhů, aby právě v zimě vykvetly a vytvořily semena.

Vilín (Hamamelis)
Vilín je rod původem ze severní Ameriky a Východní Asie, patřící do čeledi vilínovité (Hamamelidaceae). Z běžně známých pěstovaných rostlin jsou vilínům nejpříbuznější pivoňky. Nyní se s nimi setkáme na našem území pouze ve výsadbě, dříve však byly vilínovité rostliny mnohem hojnější než dnes. Ve třetihorách rostly dokonce i v Evropě a jejich zkameněliny proto dodnes můžete najít v hnědouhelných lokalitách.
Tyto keře upoutají pozornost během zimy množstvím květů na holých větvích. Kalich květů je drobný, korunu tvoří čtyři úzké a dlouhé lístky. Za větších mrazů se korunní lístky stočí dovnitř květu a tím se chrání před zmrznutím. S oteplením se pak opět narovnají. Rostliny jsou entomogamní, opyluje je tedy hmyz. Zralá semena se vymršťují z dřevnaté tobolky na vzdálenost až několika metrů.
Pro obsah tříslovin je severoamerický vilín viržinský, v angličtině witch hazel (Hamamelis virginiana) využíván v medicíně a kosmetice.

Čemeřice (Helleborus)
Čemeřice patří do příbuzenství pryskyřníků. Již ve starověku byly tyto rostliny známy jako jedovaté a léčivé. Ve středověku se dokonce věřilo, že vykuřování čemeřicí pomáhá lidem posedlým zlými duchy. Kořen čemeřice obsahuje srdeční glykosidy a steroidní saponiny – zejména helleborin dráždící sliznice. Prášek ze sušeného oddenku proto v minulosti užíval jako součást kýchacích prášků.
Květy běžně pěstované čemeřice černé (Helleborus niger) vykvétají během zimy. Druhové jméno si rostlina vysloužila nikoliv na základě vzhledu podzemní části, ale podle barvy oddenku. Lidově se jí také přezdívá vánoční růže. Legenda praví, že květy vznikly při zimní pouti chudého pastýře do Betléma. Protože poutník neměl čím podarovat novorozeného Ježíška, hořce se rozplakal. Jakmile se pak jeho slzy dotkly země, vyrašily odtud nádherné květy. Šťastný pastýř potom tyto „vánoční růže“ donesl Ježíškovi.

Brambořík (Cyclamen)
Latinské jméno bramboříky získaly z řeckého slova kyklos neboli kruh a je odvozené od jejich kulovitých hlíz. V minulosti se právě těchto hlíz používalo v lidovém léčitelství jako projímadla. Hlízy bramboříku jsou jedovaté, ale obsažené látky triterpensaponiny – zejména cyklamin jsou termolabilní, uvařené se proto v dobách v minulosti konzumovaly. Divoká prasata požírají hlízy bramboříku bez potíží syrové, z toho důvodu se bramboříkům někdy přezdívá svinské ořechy.
Cyklamin má hemolytické účinky a je i v malých dávkách jedovatý pro ryby. Toho lidé využívali na Sicílii a užívali hlízy k jejich omámení při lovu.
Semena bramboříků mají tzv. elaiozóm neboli masíčko, dužnatý přívěsek, který chutná mravencům, a ti je proto rozšiřují po okolí, čímž účinně přispívají k šíření tohoto rostlinného druhu.

Sněženka (Galanthus)
Označení Galanthus získala sněženka podle bílé barvy svých květů, slovo gala totiž v řečtině označuje mléko. Tato rostlina patří do čeledi amarylkovité podobně jako česnek a je asi nejznámější rostlinou brzkého jara vůbec. Rod je proměnlivý ve velikosti a zbarvení květů, v přírodě tak můžeme najít květy dvou až čtyřčetné.
Ač sněženky vykvétají velmi časně, jsou stejně jako již zmiňované vilíny opylovány hmyzem. Jako lákadlo jim slouží kresba květu i vonný nektar.
Rostliny tohoto rodu jsou jedovaté. Požití části rostliny (zejména cibule) působí otravu, která se projevuje nevolností, zvracením, průjmem. Obsažený alkaloid galantamin je však v současnosti jedním ze základních léčiv Alzheimerovy choroby a působí také jako protijed proti některým halucinogenům. Bílá semena obsahují masíčko, které láká mravence. S jejich pomocí se rostliny rozšiřují.
V České republice je původní jediný druh, sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), která je chráněna úmluvou CITES. Trhání květů, vyrývání rostlin či cibulek je zákonem zakázáno.

Talovín (Eranthis)
Talovín zimní (Eranthis hyemalis) upoutá sytě žlutými květy, jež si mnohdy proráží cestu ještě skrze zbytky sněhu. Tento druh u nás není původní, pochází z jižní Evropy, bývá ale hojně pěstován a vzácně i zplaňuje. Stejně jako čemeřice patří do čeledi pryskyřníkovitých a taktéž obsahuje srdeční glykosidy, je tedy jedovatý.