Práce se zvířaty přináší mnoho radostných okamžiků a všichni ošetřovatelé mi dají za pravdu, že největší odměnou je narození mláďat. Některá zvířata se rozmnožují dobře, ale na některá mláďata se čeká i několik let. A to převážně u zvířat citlivých na stres a výživu. Radost z potomka je potom přímo dvojnásobná.
K životu zvířat patří přirozeně i smrt, s kterou se člověk vyrovnává mnohem složitěji; zvláště pak když jde o smrt našeho biologicky nejbližšího žijícího příbuzného, tedy šimpanze. I přesto mohu upřímně říct, že je ctí u těchto významných životních událostí být a psát nyní tento článek o jednom z nejlepších šimpanzů, kterého si naše zoo kdy mohla přát, a to o Baskovi.
Bask se narodil v roce 1993 v Zoo Dvůr Králové nad Labem a do Plzně přijel jako sedmiletý dospívající samec v roce 2000. Během života v Plzni se mu ve skupině vyměnilo několik samic. Nejdelší trio tvořil se samicemi Zedonjou a Zizwou, které přijely v roce 2002 se svou matkou Zwart. Ta porodila v roce 2003 prvního Baskova potomka, samici Bamiu. Zwart uhynula téměř ve 40 letech v roce 2008. A silné trio Bask, Zedonja a Zizwa čekalo na rok 2015, kdy byla do Plzně evropských koordinátorem chovu doporučena samice Maria, a následně v roce 2019 samice Brigitte.
Bask byl velice hodný a flegmatický samec. I přesto, že nikdy nebyl přirozeně vůdčí typ, mezi samicemi si pořádek sjednal pokaždé. Každý ošetřovatel šimpanzů ví, že je důležité naučit se šimpanzí řeči, v které byl právě on zcela nejlepším učitelem. To, co pro běžného návštěvníka vypadá v šimpanzí komunikaci jako hra, ošetřovatele často nenechává v klidu. Naopak to, co návštěvník vyhodnocuje jako konflikt, my vnímáme spíše jako hlasité ujasňování pravidel bez zranění. Řeč těla je velice důležitá pro jakoukoli práci a komunikaci se šimpanzi.
Bask během života v Plzni neměl žádné zásadní zdravotní problémy, maximálně nachlazení či nějaké ty oděrky po konfliktu se samicemi, které jsou v šimpanzím životě na denním pořádku; když nejsou – není něco pořádku. Během léta 2019 jsme začali pozorovat, jak se Baskovo chování mění. Více odpočíval a stranil se skupině. Samice tohoto stavu začaly rychle využívat a po nějakém čase si nárokovaly jeho krmnou dávku. V srpnu se začal projevovat nepatrný zdravotní problém v podobě občasného pokašlávání. Následující dny se však přidalo těžké dýchání a po konzultaci s veterinářem jsme došli k názoru, že musíme samce s podezřením na vážné onemocnění srdce veterinárně vyšetřit. Naše předtucha se potvrdila a Baskovi byla následně ušitá léčba přímo na míru. Dostat do šimpanze hořké a trpké léky není zcela jednoduché. Zvláště, když se nesmí stát, aby tyto specifické léky pozřel zdravý jedinec – tedy kdokoli ze zbytku skupiny. Naštěstí jsme podávání léků, jak se říká, vychytali a Bask velice dobře spolupracoval. Tento zdravotní stav byl i přes léčbu nevratný, ovšem s vidinou prodloužení plnohodnotného života, nikoli však uzdravení. Jeho srdce pracovalo na 20 % a lidskému pacientovi by zachránila život jedině transplantace srdce, což je v případě zvířat v zoo prakticky nemožné. Po konzultaci se zahraničními veterináři jsme zjistili, že se jedná o vývojovou vadu, která se u lidoopů, zvláště pak šimpanzů a goril držených v lidské péči vyskytuje ve značné míře a většinou se začne projevovat v polovině jejich života, tedy kolem 25 let. Postihuje převážně samce, zřejmě kvůli jejich aktivnímu, temperamentnímu způsobu života. Bask i přesto žil s léky zcela normální šimpanzí život, ač období jara a podzimu ho fyzicky unavovalo. V průběhu života s nemocí se mu narodil druhý potomek – samice Caila (*1. 1. 2020) – a právě ona celou skupinu harmonicky sjednotila a my tak mohli pozorovat, jak skvěle všichni coby celek fungují, ať už v roli matky, otce či tetiček.
Bohužel, 13. 5. 2021 Baskův život skončil, zcela nečekaně a neohlášeně. A i přesto, že je po 19 letech života s ním těžké to přijmout, život ve skupině jde dál. Šimpanzi se díky jejich živelnému způsobu životu neuchylují k dlouhodobému truchlení, ačkoli si smrt samozřejmě uvědomují. Samice je schopná držet mrtvé mládě v náručí i několik dní. Jsou známé případy, kdy se na mrtvé dospělé zvíře chodili ostatní členové skupiny dívat, očichávali ho, popřípadě ho odtáhli. V šimpanzím životě ale není na dlouhé truchlení čas, skupina musí fungovat dál, jinak je ohrožena, a to by mohlo způsobit její zánik.
Bask byl jediným samcem ve skupině a naším úkolem je nyní začlenit k samicím samce nového. Samec, respektive samci jsou přímo neodmyslitelnou součástí skupiny: jsou to vůdci, kteří tvoří samčí koalice a právě oni přirozeně ochraňují a vedou celou skupinu. Jakmile je alfa samec sesazen ze své pozice, je nahrazen samcem novým.
Smrtí Baska se naše skupina rozpadla, je neúplná a zcela nepřirozená. Samice relativně fungují, avšak nemají vůdce, v důsledku čehož lze za nějaký čas očekávat konflikty. Proto je naším úkolem zapojit do skupiny samic co nejdříve samce nového (nejlépe dva samce), aby byla skupina ze sociálního hlediska opět přirozená a harmonická.

Monika Nováková, Tomáš Krbeček a Vojta Smolík