Konec roku 2023 přinesl radostnou událost. Někdy se tak poštěstí hned první den v roce. Tak jako před čtyřmi lety. Tentokrát jsme se dočkali téměř na sklonku roku, přestože to už už vypadalo, že Maria přinese potomka o čase vánočním. Nakonec si mládě dopřálo v matčině lůně ještě pár dní navíc. Což o to, hlavně ať se narodí zdravé, přáli jsme si pod stromeček. Proč tak a ne jinak si povíme za chvíli. Narozeniny nejčerstvějšího mláděte budeme slavit 28. 12., v datum, které už narození jednoho našeho šimpanze nese, a sice samice Zizwy. Abychom si pověděli, jaká byla cesta k narození šimpanze poddruhu čego, musíme se vrátit o devět let zpátky. Klidně si tedy uvařte kafe, tohle bude delší, než je obvyklé.

Samice Maria (*16. 5. 1987) patří do vzácného poddruhu šimpanze učenlivého – šimpanz čego (pan troglodytes troglodytes). Počet jedinců tohoto poddruhu šimpanze, chovaných v zoologických zahradách, klesá a počet reprodukce schopných zvířat by se dal počítat do 30 (zahrnutí jak samci, tak samice). Jakýkoliv příspěvěk do této populace je tedy velice žádoucí.

Maria k nám přišla v prosinci 2015 ze španělského ostrova Tenerife s jasným cílem – spářit se se samcem, zabřeznout a porodit mládě. Tehdy byl v naší tlupě samec Bask, spolu se samicemi Zizwou a Zedonjou. Námluvy páru trvaly pár let, rozhodně se nedá říci, že by zde panovaly vzájmené sympatie na první pohled.

Čas běžel, zima vystřídala podzim, změna klimatu si nedala pohov, Maria si vydobyla svoji pozici v tlupě, chovatelé začali u Marie pozorovat určitý hendikep, až nastal leden roku 2018. Bohužel ne únor. Maria v lednu porodila dvojčata, o měsíc dřív, než byl spočítán termín porodu. Obě mláďata byla od pohledu nedonošená a žila jen pár minut. Když se přihodí podobná nešťastná událost, samice často nosí své mládě u sebe, než se ho definitivně vzdá. U Marie toto období trvalo devět dní. Nezdařený porod je jedna neveselá věc, u Marie ovšem doprovozený acyklií, kdy po násedujících takřka pět let nechodila do říje a tudíž nemohla být opětovně napářena samcem.

Roku 2020 bylo prvním narozeným mládětem samice Caila, dnes již čtyřletá samička, lumpačící na lanech zrekonstruovaného výběhu. Maria nás během prvního roku Cailina života utvrdila v tom, že by byla výborná matka a mládě by si zasloužila. Ke Caile se chovala něžně, ohleduplně a často si s ní i hrála.

Následovaly dva roky covidové, během nichž přišel květen 2021. Dvanáct dní jsme zažívali rutinu, než však třináctého dne uhynul na selhání srdce samec Bask. Se svým onemocněním, kdy mu srdce pracovalo zhruba jen na 25%, se od stanovené diagnózy pral srdnatě téměř dva roky. Během nich zažil narození svého potomka, těžkou virózu, výstavbu klece, první Cailiny krůčky a s ní rovněž nesčetně her na schovávanou. Jakkoliv jsou podobné okamžiky skonu tesklivé, někdy v těchto dnech se začala psát nová kapitola života samice Marie.

Bylo nevyhnutelné dopravit do naší tlupy, tehdy čítající čtyři dospělé samice a mládě Cailu, nového samce. Příležitost se objevila v polském Krakově, kde žil již několik let „český rodák“, samec Siri. Jeden by to mohl nazvat osudem, jiný shodou okolností, pravda je nicméně taková, že Sirimu koluje v těle stejná krev jako Baskovi a v rodokmenu má vepsáno stejné jméno - Dingo. Což není taxon z Austrálie, co má čtyři nohy a spíš vyje než aby štěkal, nýbrž šimpanz. Dingo je Siriho a Baskův otec. Siri je tedy Baskův starší bratr a přebírá po něm naší tlupu.

Než k tomuto „vůdcovství“ dojde, oslavíme málem dvoje Vánoce, Siri udělá neskutečný životní progres, sesterské pouto Zizwa – Zedonja žije odděleně, ale hlavně se začíná dít něco, v co jsme už skoro ani nedoufali. Maria začíná opět pravidelně cyklovat.

Ještě než se však dopracujeme k odstavci, kterak mládě na svět přišlo, ztratíme během té cesty dalších pár řádků. Zde je vhodné zvolnit, protože malinko předbíháme. Po máchalovsku jsme vystoupili z řady, pro zorientování ale bude lepší, když se chronologicky zase zařadíme. Od porodu dvojčat v lednu 2018 nepřišla Maria ani jednou do říje a tak jsme se rozhodli pozvat do naší zoo odborníka, doktora Hildebrandta, aby nám zodpověděl otázku, zda je Maria stále schopná reprodukce. Ten přijel s celým svým týmem 30. 12. 2019. Po důkladném vyšetření, za účasti a spolupráce našich veterinářů, zněl pro nás konečný verdikt příznivě. Maria je reprodukce i nadále schopná, bohužel trpí téměř neustálým napětím a určitým vnitřním neklidem, což jí ve výsledku brání chodit do říje. Zvážili jsme snad všechny možné varianty a nakonec jsme zapojili přírodu, ať koná. Příroda však chvíli otálela. Potřebovala totiž ku pomoci Siriho.

Siri přijel v srpnu, roku 2021. Jeho zapojování do naší tlupy by si vyžádalo samostatný úvod, stať i závěr, ale toliko prostoru nemáme. Rok a půl dlouhý proces shrneme v jednom odstavci. Kvůli Siriho submisivní povaze jsme naši skupinu drželi rozdělenou, pouze na kontakt skrz mříže, déle než rok. Maria vytvořila duo se Zizwou, sestrou naší alfa samice Zedonji. Zizwino sebevědomí bez své sestry za zády upadalo, zatímco Mariino vzrostlo a vůbec celkově vypadala velice spokojeně. Ke konci této roční anabáze začala Maria skutečně cyklovat. Pokukovala po Sirim a Siri po ní. Sedávali u sebe u mříží a nás začal hřát vnitřní hřejivý pocit, doprovázený mravenčením v prstech jako za prvních lásek. Po závěrečném dospojení ovšem přišla studená sprcha. Maria, jakmile se ocitla opět v kompletním uskupení tlupy, přestala cyklovat. Říká se, příroda je mocná čarodějka, ale někdy vás taky dokáže pořádně naštvat.

Nečetli byste však tento článek, kdyby se vše v dobré neobrátilo. Mariin výpadek říje byl jen dočasný a hned, jak to bylo možné, Maria se Sirimu nabídla k páření. První pokus nevyšel, ale hned při druhé říji se zadařilo a my o měsíc později zjistili, že Maria skutečně čeká potomka. Po pěti letech, kdy do říje nechodila!

Aby těch rebelií proti nepřízni nebylo málo, také Siri si musel proklestit cestu. Naplnění sentimentem bychom to přirovnali k princi, jež neúnavně hledal svoji milou. Siri dlouhých 18 let nepářil samici a nikdo neznal odpověď na to, proč tomu tak je. Když sečteme Mariinu pět let trvající acyklii a 18ti letou absenci pohlavního života u Siriho, je skoro neuvěřitelné, že Maria přivedla na svět živého potomka.

Uff, tohle nám stejně nikdo neuvěří, zaznělo v průběhu Mariiny březosti. Jenže stejně tak, jako se mizera skrývá za oponou, čekající na svoji šanci ve druhém dějství, čekal Marii po porodu neméně nesnadný úkol. Někde mezi slovy „určitý“ a „až“ jsme se zmínili o Mariině hendikepu. Často se nám stávalo, že si Maria nepřišla pro krmení. Vytrvale jsme na ní volali, ona vytrvale polehávala v dutině kmenu na venkovním výběhu. Teprve když jsme se jí ukázali s mísou plnou zeleninové dobroty, střelhbitě upalovala na svoje místo. Z domněnky se tak stala jistota. Potřebovali jsme jen objasnit, zda je Mariina hluchota trvalá, nebo se dá léčit. V dubnu 2022 pod vedením ORL specialisty a našich veterinářů zjišťujeme, že asi z 90 % je Maria hluchá, trpí chronickými záněty a s největší pravděpodobností se jedná o vrozenou vadu. Co by taková porucha znamenala pro člověka si dovedeme vydedukovat. Ale pro šimpanze? Maria je velice citlivé zvíře a jen obtížně vyhodnocuje zvukové signály, pro šimpanze tolik důležité. Co to znamená při odchovu mláděte? Dokáže Maria vyhodnotit zvukový projev potomka, když se bude dožadovat mateřského mléka? Po více než měsíci péče již víme, že dokáže a vede si přímo znamenitě. Teď se plácáme po ramenou, ale první tři dny byla v nás chovatelích jen malá dušička. A když říkáme, že jsme si drželi pěsti, myslíme to doslovně.

Tím bychom mohli plýtvat slovem zázrak, přesto zbývá přinést na světlo ještě jeden fakt. V úvodu jsme řekli, že jsme si přáli hlavně zdravé mládě. Je načase odhalit proč. Informací, s nimiž Maria do plzeňské zoo přicestovala, bylo poskrovnu. Po vyšetření doktorem Hildebrandtem jsme se začali pídit usilovněji o Mariině životě ve Španělsku. Zjistili jsme, že včetně dvojčat, narozených v lednu 2018, se jednalo již o čtvrtý, neúspěšný porod. Mláďata se rodila většinou mrtvá. Ve svých šestatřiceti letech tedy Maria poprvé porodila živé mládě, při pátém porodu a prvně odchovává potomka.

Kterak malý sameček na svět přišel. Tipovali jsme, nikdo se přesně netrefil, nejblíže byla chovatelka plazů. Nuže, je čtvrtek, 7:30 a my přicházíme na přípravnu, nacházející se v tropickém pavilonu. Naše pohledy už za těch pár dní vrozeným automatismem okamžitě vystřelí k monitorům kamer. Maria v náručí mládě ještě nemá, ale všichni šimpanzi jsou na špičkách, pochodují, místo toho, aby lenošivě hnípali ospalky z očí. O pět minut později už nepochybujeme – Maria začíná rodit. V dálce slyšíme vrtulník záchranné služby a tak pro odlehčení situace vtipkujeme, že jsme jištěni i ze vzduchu. Po osmé hodině již vidíme mládě v porodních cestách. Nervozita stoupá, Maria viditelně tlačí, ale nedaří se mládě přivést na svět. Siri je zvědavý, ohleduplný a kdyby to šlo, snad by mládě odrodil sám. Celá skupina se nám schovává a je možné ji pozorovat skutečně jen na kamerách. V 8:20 Maria prudce vyběhne do venkovní klece na mráz. Trneme na přípravně, bojíme se zrak odtrhnout od monitoru. Napětí nás zlomí a jdeme se podívat průhledem do klece a spatřujeme, že Maria drží v náručí mládě. Nejásáme, známe už totiž historii. Uběhne několik minut a Maria se vrátí do ubikace, přímo za sklo z návštěvnického pohledu. Mládě žije, je zdravé a my už tušíme, že 20 let čekání na mládě poddruhu čego, narozeného v plzeňské zoo, je u konce. Po hybridní samici Caile se narodil samec.

Co sudičky přály nám, kdo to ví?, zpívá se v jedné písni našich českých slavíků. My přejeme samci zdraví, sílu a jednoho dne třeba převezme skupinu v plzeňské zoo po svém otci. Vítej v naší tlupě.

Tomáš Krbeček a Monika Nováková, chovatelé šimpanzů, publikováno 8.2.2024