K práci chovatele hlodavců neodmyslitelně patří obstarávání „okusu“. Okus jsou povětšinou větve dřevin ideálně olistěné. V zimě se musíme spokojit pouze s holými větvemi, ale i ty jsou nezbytné k správnému obrušování hlodavčích zubů a u některých druhů mají významnou dietetickou roli.
Při jedné výpravě pro okus na louky nedaleko zoo mě zastavila postarší paní se samozřejmou větou: „To je dobře, že se o žirafy tak hezky staráte.“. Započala jsem s paní rozhovor, ve kterém jsem se jí snažila vysvětlit, že jsem chovatelkou hlodavců – tedy v podstatě myší. Paní se zamyšleně koukala a pak se zeptala: ,,A proč jim tohle všechno vezete, když je pak hodíte hadovi?“.
Došlo mi, jak většina návštěvníků chodí do zoo hlavně na oblíbence, jako jsou žirafy, lvi nebo šimpanzi a o unikátní kolekci plzeňských hlodavců nemají sebemenší představu. Plzeňská zoo má jednu z největších – ne-li dokonce největší kolekci drobných hlodavců v Evropě. Chováme zde desítky taxonů drobných „myší“ z celého světa. Mnohdy jde o druhy, které jsou daleko ohroženější než třeba např. zmiňovaná žirafa. U řady taxonů máme dokonce poznačenou přesnou lokalitu odchytu původních zakladatelů chovu. Drobní hlodavci v zoologických zahradách nejsou preferovanými druhy. Zkrátka spadají do kategorie „návštevnicky neatraktivní“. Právě z tohoto důvodu je jejich chov o to důležitější, neboť ve spoustě zahrad místo nemají.
V naší zahradě mají všemožní hlodavci místo již od konce 90. let. Vystřídalo se zde mnoho a mnoho taxonů. Aktuálně máme nejvíce drobných hlodavců vystaveno v pavilonu Tajemný svět afrických savců. Je zde 10 ubikací zaměřených na drobné hlodavce Afriky, jako jsou – tarbíci, bodlinatky či plši. Pro malé druhy jejichž život je krátký je nutné pečlivě hlídat stáří chovných skupin a pro případ např. nemoci mít ideálně více chovných skupin na více místech. Plzeňské chovatelské zázemí disponuje padesáti terárii pro chov těchto zvířat.
Až příště půjdete do zoo zaměřte se na její nenápadné obyvatele, protože to je určitě něco v „zoosvětě“ velmi unikátního!

-kr-

Foto: Jan Homolka a Kristýna Rothová