V pátek, 28. června, si většina školáků zaslouženě kráčela pro své vysvědčení po namáhavých deseti měsících edukace. Přesně téhož dne oslavil půl roku života i šimpanzí samec Dumay. Jak si on vedl? Vyšvihl by se vyznamenáním nebo snad dokonce samými “biči”?

První měsíce nového života bývají pro mláďata vždy klíčová. Zde se Dumayovi a jeho matce Márii dařilo znamenitě, jelikož si k sobě oba našli cestu i přes Máriin deficit v podobě 90% hluchoty. Dumay se vydatně kojil a držel se matčina bříška jako klíště. Přesně tak, jak má.

Protože Dumay přišel na svět v mrazivém prosinci, tlupa trávila většinu času za sklem ve vnitřní ubikaci. Dumay a Mária se nebetyčně často stávali terčem čtyř a půl leté Caily, která o Dumaye projevovala nesmírný zájem. Na Márii se to projevilo vypadáváním srsti a větším stresem. Obojí však zahnalo svým příchodem sluníčko a nezvykle časně teplé březnové počasí.

Na konci dubna jsme spatřili Márii, jak si pokládá Dumaye na záda a štrádá si to hrdě na výběh, kde se bezostyšně prochází podél vodního příkopu. Polilo nás horko, ale když jsme porovnali poznatky s Cailiným vývojem, zjistili jsme, že ta se vozila na zádech matky o celý měsíc dříve.

Ještě tristnější bilance pak panuje v oblasti chůze. Caila už ve třech měsících pochodovala po ubikaci a zakrátko i šplhala po žebříku. Dumay? Ten teprve teď zkouší první krůčky. Na jeho obhajobu je však třeba podotknout, že Mária si ho úzkostlivě střeží a příliš volnosti ke zvlčení mu nedopřává. Dumay trénuje nejpoctivěji mezi 15 a 16 hodinou. Pravidelně zkouší své nožky u mříží spojovací klece, ale výš než nad první řádek mříží se nedostane. Pak zasahuje starostlivá Mária a bere si Dumaye zpět do opatrovnictví.

Při tomto tréninku sekunduje též Siri, který posedává u Márie a “povzbuzuje” Dumaye k jistějším krůčkům. Ráda by se přidala i Caila, ta je ovšem často zahnána Siriho mohutnou dlaní a pohlavkem. Nezbývá jí tedy nic jiného než se spokojit s rolí patrona při procházkách na venkovním výběhu. V podstatě vždy při “rozjezdu” přidržuje Dumaye na Máriiných zádech.

Ještě těžší to má Dumay s degustací krmení. Tato disciplína je pro něj obzvlášť náročná, jelikož Mária je velice lačná po krmení. Ať už se jedná o cokoliv. Dumay se tedy k drobným kouskům a ochutnávkám dostane jen sporadicky. Nicméně už zakusil pórek, listové saláty, okurku a petržel. Dezerty jako rajče nebo mrkev jsou mu ale nadále zapovězeny.

Takže obstál Dumay? To je velice subjektivní. Za nás chovatele určitě ano, byť by jeho posun určitě mohl být výraznější. Přesto si neklademe za cíl lámat rekordy a necháváme Márii a jejímu potomkovi volné pole působnosti. Když spatřujete Máriin klid a vyrovnanost, který jí v minulosti tolik chyběl, nemůžete vzdorovat. Zkouška z dospělosti Dumaye nicméně ještě čeká a k tomuto účelu si půjčíme vytrženou frázi z knihy Karla Maye: Teprve život je tou vlastní a pravou vysokou školou. Tak se tu sejdeme zase za rok při výročí prvního roku Dumayova života. Co vy na to?

Tomáš Krbeček, Monika Nováková