Píše se rok 2023. Z nového kalendáře jsme utrhli sotva pár listů. V šimpanzí expozici dovádí na lanech ve výškách tříletá samice Caila, kterou nahání “tetička” Zizwa. Matka Caily - Zedonja, sleduje vše zdánlivě s nezájmem z rohu ubikace, zavrtaná do dřevité vaty. Samice Brigitte ulehla do svého hnízda, největší spací rezidence tlupy. Samice Maria si před sebou jako kupu peří hrne blok dřevité vaty, který by s námahou uzvedl dospělý mužský. Samec Siri působí, jako by se ho celá scéna netýkala, opřený o své obrovské pěsti, přejíždí pohledem všechny členy v ubikaci. Šimpanzí tlupa je zase pohromadě. Obrázek, jež nebylo možné v naší zoo vidět přes rok a půl. Jak k tomu došlo? A proč taková pomlka v kompletním uspořádání tlupy? Inu, na to se musíme vrátit téměř dva roky zpátky v čase.

Dne 13. května 2021 vypovídá samci Baskovi jeho srdce, s nímž se téměř dva roky léčil. Fibrózní kardiomyopatie mu byla diagnostikována v září roku 2019, srdce mu pracovalo zhruba na dvacet procent. Na doporučení evropského koordinátora pro chov šimpanzů je k naší tlupě čtyř samic bez vůdce doporučen nový samec ze zoo Krakov - Siri, Baskův bratr.

Téměř na den uplynou od Baskova úhynu tři měsíce a 12. srpna je Siri přivezen. Expozice šimpanzů, která působila bez samčího vůdce zčistajasna “prázdně”, dostává konečně nejdůležitější součást, bez nějž nemůže šimpanzí tlupa dlouhodobě fungovat.

Zapojení nově příchozího samce do skupiny je problematické také z nepřirozeného hlediska. V přírodě jsou to samice, které odchází ze skupiny (kam se ale mohou po určité době také vrátit) a hledají si samce v jiných tlupách. Samci zůstávají vždy ve skupině a působí jako jacísi gardisté svého uskupení s vlastní hierarchií. My jsme byli nuceni tento přírodní cyklus v podstatě obrátit.

Siriho jsme postupně seznamovali s prostředím a vizuálně s našimi samicemi. Ticho kolem šimpanzího teritoria, na něž jsme si zvykli v nepřítomnosti samce, vzalo se Siriho třicetidenní izolací za své. Adrenalin, mrazení v zátylku a vstávající chlupy na našem těle při každém šimpanzím hlasitém houkání byly domněnkou, že se co nevidět zase dočkáme kompletní šestičlenné tlupy. Bohužel, skutečně jen domněnkou.

Kdo se pokusil o první tělesný kontakt přes mříže, pomineme-li nahodilé výpady samic proti samci? Nejzvědavější člen naší tlupy. Tou dobou ani ne dva roky stará samice Caila. Siri se projevil jako velice citlivý samec a od těchto chvil se mu Caila stala prostředkem ke hraní, zábavě a pozdvižení. Že se mládě dokáže chovat značně spratkovitě se ukazuje zejména při krmení, ale pro Siriho Caila představovala pojítko k našim samicím. Siri byl ovšem citlivý i v jiných ohledech. Nesmírně submisivní povahy, dalo by se říci až bázlivý, ustrašený. Pro šimpanzího samce jde o hodně nevhodné vlastnostní rysy.

Jinak k Sirimu projevovala nejbližší náklonnost samice Brigitte a proto se stala naší první volbou na přímé vpuštění k Sirimu. Oba se vstřícně přivítali a první dny doprovázely hry. Brigitte pomohla Sirimu s prvotním etablováním a jak důležitou roli sehraje toto pouto, jsme se dozvěděli až o týden později.

Všichni členové tlupy o sebe v této fázi jevili zájem a vyhledávali se při denních příležitostech na kontakt přes mříž. Připojili jsme tedy Zedonju s mládětem Cailou k Sirimu a Brigitte. I nadále vše působilo dobře a za další dva dny jsme se rozhodli tlupu spojit dohromady.

Kdo v těchto dnech navštívil naši zoo, neměl možnost šimpanze vidět. Tento úsek byl z důvodu soukromí lidoopů uzavřen. Přesto nikdo nebyl na pochybách, že se u šimpanzů něco děje. Hluk linoucí se z pavilonu a přilehlé spojovací klece se nesl do nesmírné dálky. To si však jen šimpanzi vyříkávali, jak by to mělo mezi nimi fungovat. Diplomacie od stolu nebyla nikdy nejsilnější stránkou těchto cholerických a agresivních zvířat.

Trio samic - Zedonja, její sestra Zizwa a Marie, vytvořilo silnou koalici a dalo Sirimu jasně najevo, že je u nich stále nevítaným hostem. Zde se naplno ukázala Brigitte, dříve solitérně projevující se samice, bez valného zájmu o dění ve skupině. Jako jediná se postavila za Siriho a pomáhala mu při nepředvídatelných atacích zbylých samic. Strhávala Marii a Zedonju ze Siriho obklíčení, kdy se samec nezmohl na jakýkoliv odpor a před agresivními ataky jen bezmocně utíkal. Bez její pomoci by si Siri odnesl víc než jen několik krvavých škrábanců.

Siri si nakonec určitou důvěru samic získal. Postupně ovšem přestal se skupinou fungovat a nepřekonatelným problémem se pro nás stalo krmení, pro které si Siri neodvažoval přijít, aby nebyl znovu napaden. Upadl do psychické deprese a nevycházel z vnitřní ubikace, kde se zdržoval jen ve vyšších patrech. Nakonec přece jen došlo k dalšímu agresivnímu útoku samičí koalice. To byl pro nás rozhodující signál, vrátit se o krok zpět a Siriho opět oddělit jen se samicí Brigitte. Stalo se tak po deseti dnech soužití.

Celková atmosféra a pohoda zvířat se tím uvolnila. Po měsíci jsme opět připojili samici Zedonju a mládě Cailu. Byl týden před koncem kalendářního podzimu, 23. listopadu 2021!

Toto uskupení jsme udržovali, dokud dělal Siri pokroky. Ty byly bohužel drobné a pomalé. Někdy se dokonce vrátil o krok zpátky a cestu zpět hledal dlouze. Za to ovšem vytrvale! Ani jednou se nezasekl na místě, kde by ustrnul. Touto cestou ho provázely všechny tři samice. Brigitte podporou v počáteční emotivně náročné etapě. Zedonja, jež mu svým groomingem (probírání srsti), hrami a pomalu poskytující důvěrou dodala tolik patřičné sebevědomí. A Caila? Svojí neutuchající vervou a dováděním od rána do večera nalila energii šimpanzům a nám optimismus i v pošmourných dnech.

Siri se postupně zbavoval záchvatů při krmení, kdy se kvůli ztrátě atraktivního kousku zeleniny začal válet po zemi, naříkající nepřízni osudu. Tato škola ho naučila, že si své krmení musí střežit a najít si bezpečné místo k jeho konzumaci. Bohužel, v našich podmínkách je tento bezpečný prostor při krmení pro pět dospělých šimpanzů značně limitován. Učili jsme tedy ostatní šimpanze, kde se mají při krmení zdržovat, abychom eliminovali šarvátky. Siri byl před ostatními upřednostňován, pro navýšení jeho pošramoceného sebevědomí. Což zní na papíře triviálně, ale naučit horkokrevné šimpanze této trpělivosti počkat na svoji dávku krmení byl místy náročný úkol.

Čas pokročil a my řešili úpravy venkovního výběhu, aby více vyhovovaly pěti dospělým šimpanzům. S podporou města jsme společnými silami zahustili výběh kmeny a vytvořili více únikových cest a odpočinkových míst. Siri vyvedl svoji část tlupy poprvé v dubnu. S chutí si celou expozici prošel, vystoupal na nejvyšší kmen a rozhlédl se až k amfiteátru.

Léto se neslo v seznamování tlupy pomocí spojovací klece, kam mělo přístup naše trio a venkovního výběhu, který měly k dispozici samice Maria a Zizwa. Neustálé pokroky Siriho nás ubezpečovaly, že rozvláčné, až pomalé tempo spojování je dobrým krokem. Siri si dovolil víc proti samicím, nebyl už pouhým otloukánkem, navíc stále častěji vyhledával přes mříže společnost samice Marie.

Na podzim loňského roku se situace ustálila a stagnovala dva měsíce. Počty pozitivních kontaktů mezi členy tlupy stále narůstaly a Siriho záchvaty při krmení prakticky vymizely. Došli jsme k rozhodnutí, že se pokusíme šimpanze znovu spojit. Po víc než roce! Několik dní po sobě jsme pootevřeli šubr tak, aby se obě skupiny mohly vzájemně dotýkat (pozor, ať se neprotáhne Caila). Finální den nastal 6. prosince.

Skupiny jsme opět nalákali na otevírání šubru, otevřeli i všechny ostatní šubry a k překvapení všech šimpanzů se tentokrát blokující šubr nezastavil, ale otevřel se dokořán. Naše předpoklady bezprostředního konfliktu se nenaplnily. Sestry Zedonja a Zizwa ignorovaly vše kolem a vrhly se k sobě do vroucného objetí. Siri se spontánně pozdravil s Marií a dříve solitérní Brigitte se všemi.

Celá tlupa byla natolik nadšená z vyvstalé situace, že nedokázala sedět delší dobu na jednom místě. Všech šest šimpanzů rázovalo během dne z expozice do klece, do zázemí a zase zpět. Samozřejmě docházelo k šarvátkám. Nešlo ale o cílené útoky s úmyslem uškodit danému jedinci. Celá tlupa si postupně sedá, zvyká si na sebe a všichni jedinci si vyjasňují svoji roli ve skupině. Siri projevuje velkou náklonnost k samici Marii. Zedonja se snaží ze všech sil udržet si pozici alfa samice. Brigitte si zase žije ve svém lehce odtažitém světě a vyzařuje z ní enormní vnitřní síla, před dvěma lety neviditelná. Zizwa se trochu hledá a Caila selsky řečeno lumpačí.

Tlupa, jež byla přes rok rozdělena, nyní funguje. To ovšem neznamená, že si můžeme být jistí, že to takto zůstane už napořád. Tlupa si stále sedá a konflikty, šarvátky a rvačky jsou nevyhnutelné. Situace se může otočit během jediného dne. Nyní je však naše šimpanzí tlupa zase kompletní.

Chovatelé šimpanzů,
Tomáš Krbeček a Monika Nováková