Bílá místa a zvířecí kuriozity v historii plzeňské zoo

Zoologická zahrada je v Plzni už 95 let. Za ta léta zažila několik společenských zřízení, velké stěhování i několik různých statutů. Samostatnou městskou organizací je teprve od roku 1981, navíc v unikátním spojení s botanickou zahradou. Měla již třináct osob ve svém čele. Nelze se divit, že má i svá Akta X, zvířata a události nezmapované a ne zcela zdokumentované, zejména z hluboké a střednědobé historie.
Jediným zdrojem informací o nejstarší činnosti zoo a zvířatech v ní chovaných, byl dlouhé roky sborníček „Povídky ze života zvířat“, sepsaný v roce 1936 k 10. výročí zoo panem Václavem Uchytilem, berním tajemníkem a pokladníkem spolku Iris. Potom zahrada dlouhé roky publikačně mlčí, alespoň pokud se týká ucelených brožur či knih. První výroční zprávu vydala zoo až v roce 1982 a po ní došlo opět v publikační činnosti k útlumu. Výjimkou je legendární průvodce po zoo z roku 1986 s motivem již tehdy nechovaného kaferského buvola na obálce, který dosti nešťastnou formou ventiluje všechny do budoucna navržené objekty a zamýšlená zvířata. První opravdový průvodce vychází v roce 2002, první kniha až při 80. výročí zoo v roce 2006.
Ve 30. a 40. letech nebylo pro první plzeňskou spolkovou zoo jednoduché získat ani dnes tak běžná zvířata, jako je klokan či pštros. Proto bylo před několika lety úžasnou zprávou objevení malajského medvěda „Čerta“, ukrytého v aktech spolku Iris v Archivu města Plzně, který v Plzni prokazatelně žil v roce 1942. Pikantní jsou naopak ústní vzpomínky jednotlivců, které zmiňují i zebru a bizona, oba druhy však nejsou nijak věrohodně podloženy. Vůbec se nedochovalo terarijní složení skleníku, kde žili prakticky od počátku zoo různí plazi. Slovo užovka či želva žel nenapoví více a přesněji. Naopak jsme stále překvapováni novými objevy, například tím, že v divoké ovci z jedné nedávno poskytnuté fotografie ze soukromého archivu rozeznal odborník kozorožce dagestánského, jedna z mála nedatovaných pohlednic zase ukazuje vzácnou ovci kruhorohou. Co je třeba ještě v Doudlevcích vyřešit, je zatím úplně nedoložená přítomnost (možná opakovaná) hyen skvrnitých či dokonce i psa hyenového, vzácně je tazateli vzpomínán dokonce i tygr, ačkoliv jej majoritní zdroje neuvádějí a spíše popírají. Ovšem na obálkách a hlavičkovém papíru se u spolku Iris objevil. Také medvědů mohlo být v Irisu o několik víc, než je bezesporné a není vyloučen ani medvěd ušatý ve 40. letech.
Nejen vzhledem k výročím zoo zaplňujeme postupně bílá místa v archivu fotografií i písemných památek a občas narazíme na informace, které již čas uložil do zapomnění. Pochopitelně víme, že třeba mravenečníka nebo lachtana zatím bohatá historie zahrady neukrývá, ale třeba želvu sloní či medvěda baribala ano. Před časem jsme narazili na edici černobílých fotografií s nápisem „Zoologická zahrada Plzeň“, které se zde prodávaly někdy v polovině 60. let. Na jedné byla puma, na jiné mládě makaka nebo kozorožec. Až potud je vše v pořádku. Na dalších dvou však byl motiv mladého orangutana, šplhajícího po jakési železné konstrukci. Dokonce mohlo jít i o dvě různá zvířata. Jak mohl takovýto snímek v době, kdy v Československu chovala tyto lidoopy pouze zoo Praha a další zahrady musely čekat téměř 20 dalších let, vůbec vzniknout? Orangutan nikdy v zoo na Lochotíně (natož v Doudlevcích) nebyl a zdá se, že fotografie je mystifikací. Pracovníci zoo si buď vědomě pořídili snímky odjinud, nebo došlo při výrobě k záměně orangutana a šimpanze, jejichž chov zde tehdy opravdu začínal. Do areálu jej také mohl na chvíli zapůjčit nějaký tehdejší spřízněný obchodník nebo cirkus. Zvážit lze i skutečnost, že to opravdu byl orangutan patřící zoo Plzeň, který však pobýval v zahradě velmi krátce a rychle odcestoval jinam či dokonce uhynul. Pro tento fakt však nejsou žádné písemné podklady a nepotvrzují jej ani žijící pamětníci. Avšak i samotná existence těchto snímků je velkou kuriozitou a doplňuje mozaiku historie zoo Plzeň.
Jednoznačné a přesné informace nejsou ani o šimpanzici Gábině, málo se ví, že populární Tonda nežil pouze s jedinou samicí, ale postupně se u něj vystřídala Pepina, Eva a Korina. Fotograficky nejsou doloženi a do detailu a druhu popsáni ani všichni tukani a zoborožci z přelomu 60. a 70. let. Také překlepy na psacím stroji přináší do zoo netušené zázraky jako je třeba evidovaný „tanoref“, což byl trnorep.
Kuriozitou je osud ledního medvěda v plzeňské zoo. Sousoší u pokladny ukazuje medvědy dva. Byl zde však jen jeden, jmenoval se Herkules a žil zde počátkem 70. let. V této chvíli disponujeme pouze třemi jeho různými fotografiemi.
Proto na závěr opět dodáváme již vícekrát publikovanou výzvu – chybějí nám suvenýry z Doudlevec, uvítáme jakékoliv starší dokumenty, fotografie a fakta k doplnění těchto bílých míst historie Docela jiného světa plzeňské zoo.

-mv-