Klíčový rok 1997

Každá zoo má několik druhů zvířat, která přitahují nejvíce pozornosti návštěvníků, ale ráda přidává i nové atraktivní a vzácné obyvatele. Plzeňskými hvězdami co do popularity byli na dlouho šimpanzi, tygři, lvi, medvědi, aligátoři a maximálně zebry s velbloudy. Nových druhů a pavilonů minulosti nepřibývalo, a každá novinka byla vítaná, jako například klokani a vlci hřivnatí v roce 1993. Právě proto, že v 80. letech nepřibývaly zásadní expozice, měli milovníci zoo radost, když se jednou za několik let objevil například jelen maral, kočka slaništní, antilopa sitatunga nebo třeba kondor velký či puštík bradatý.
Rok 1997 byl prvním rokem zásadních viditelných změn ve vzhledu a koncepci Zoo a BZ po přijetí generelu rozvoje z roku 1996. Poprvé přibylo i 5 dosud nechovaných velmi atraktivních druhů najednou. Právě na jejich osudy a bilanci dvacetiletého chovu se dnes zaměříme. Poprvé se tehdy objevují zubři evropští (výběh vznikl na místě tzv. obory), kapybary a mary stepní, pro které byla upravena nová expozice v prostoru dosud nikdy nevyužitého mírného svahu v sousedství vlků hřivnatých a tím začala vznikat neotropická část zoo, tučňáci Humboldtovi a hlavně tehdy i dodnes ojedinělí varani komodští. Varani obdrželi jména Leonardo a Tobischa a stali se celebritami. Indonéský velvyslanec Leonard Tobing se stal od té doby častým hostem Zoo a BZ. O těchto pěti atraktivních nových druzích dokonce vzniká samostatný propagační leták, který rovněž neměl mnoho svých předchůdců...
Ale krátce si připomeňme i další události tohoto roku. Od roku 1997 se tempo změn ve druhové skladbě začíná zintenzivňovat. Zvětšují se i skupiny již chovaných zvířat. V březnu je poprvé odchována samička velblouda dvouhrbého – Josefína. Dalšími novými druhy je kamzík bělák a muntžak malý. Uměle je odchován druhý vlk hřivnatý - Lord, a přirozeně trojčata z dalšího vrhu. Po dlouhé době byly dokončeny menší nové stavby pro zvířata, dva pavilonky ve stejném duchu. Ačkoliv byla západněji umístěná stavba zamýšlena původně pro nosály, chovný pár kočkodanů Brazzových v ní poprvé dokázal, že sterilním klecím pro opice již „zvoní hrana“ a že chov na přilehlém ostrově se stromy je ideální pro všechny strany - zvířata, chovatele i návštěvníky. Expozici osídlili později giboni. Druhý obdobný pavilonek v přední části zoo slouží dodnes plameňákům. Po mnohaleté přestávce jsou chováni tukani, pořízeno je i několik druhů tropických pěvců.
V pavilonu šelem je již poměrně nízký stav chovanců, dochází k revolučním změnám – poprvé v historii jsou lvi chováni pouze za sklem. Rovněž je spojena čtveřice původních venkovních klecí v jedinou velkou expozici a jsou zde premiérově odstraněny stropní mříže. Pouze za tvrzené sklo jsou umístěni i šimpanzi (došlo k odstranění mříží a zbytečného meziprostoru u původních obyčejných skel, která oddělovala zvířata od návštěvníků). Začíná výstavba rozsáhlé expozice medvědů a výběhu pižmoňů. Je překonána laťka 200 000 návštěvníků za rok, 212 537 osobami. Velmi podstatným pokrokem bylo vybudování nového sociálního zařízení u hlavní pokladny zoo. Bangladéšský malíř Kajol spolu s plzeňskými studenty ojedinělým způsobem vyzdobil vybraná místa v zoo a okolí malbami s exotickými motivy. Záměrem vedení zoo se stalo i zpřístupnit okruh severní a západní, donedávna poloprázdnou částí areálu.
První pár zubrů evropských se jmenoval Cvuk a Cvarka. Dlouho žijící Cvarka byla v době vzniku této statě (2017) jednadvacetiletou zubří rekordmankou na zasloužené penzi. Tato dvojice měla celkem 6 společných mláďat, z různých důvodů ale do dospělosti dožilo jediné. První písmenka jmen rodičů „cv“ značí chomutovský původ, pro mláďata ze zoo v Plzni je přidělené počáteční dvojpísmeno „on“. Takže měli Ondru, Onyxe nebo Onu. Do příjezdu nosorožců v roce 2010 plnil samec Cvuk roli největšího zvířete plzeňské zoo. V uplynulých letech přijel nový býk Arbo a samička Radbuza. Počátkem listopadu 2017 se jim narodilo již třetí mládě, celkem deváté plzeňské. Po mnoha letech máme v nejzápadnějším výběhu zoo pětihlavé stádečko největšího evropského sudokopytníka. Víceméně úspěšně s nimi žije také největší druh divokého osla, kiangové.
Prapor slávy hlodavců drželi v Plzni do roku 1997 zejména nutrie a dikobrazi. Tehdy byly poprvé dovezeny dva velké atraktivní neotropické druhy, trio kapybar a trio mar stepních. Jejich výběhem se stala nově vzniklá expozice, kterou dnes osidlují pekari a nosáli. Oba druhy se rovněž rozmnožily, jejich cesty se ale postupně rozešly. Mary stepní (neboli patagonské) dnes již v Plzni nechováme. Návštěvníci si na ně možná rozvzpomenou jako na šedivá zvířata, připomínající křížence zajíce a klokana. Nejvíce se jejich kolonii dařilo v travnatém výběhu po klokanech rudokrkých (dříve i emu, nandu, osli), ve kterém si mohly vyhrabat velký systém podzemních nor. Dnes je zde expozice „Okénko do světa rostlin“ a jde o prostor nad pavilonem nosorožců. Kapybary se postupně začaly „sunout“ na západ od prvního výběhu. Nejprve k sousednímu rybníku, nakonec však k lamám a nandu. Ve výběhu pampy jim vznikl samostatný venkovní bazén, hlavním důvodem ale byla prostorná vyhřívaná vnitřní ubikace rovněž doplněná vodní nádrží. Pozorní návštěvníci je mohou v různých částech dne objevit právě ve vodním živlu.
Prvními porevolučními celebritami plzeňské zoo se jednoznačně stali varani komodští. Aby také ne, byli v říjnu 1997 dovezeni poprvé do naší republiky a také střední a východní Evropy. Tehdy jich bylo na kontinentální Evropě minimum, přidali se k berlínským a rotterdamským jedincům. Dnes je chová více než 30 evropských zahrad a to zejména díky odchovům z pražské zoo, která je získala v roce 2004 a množí od roku 2007. Plzeňský pár přitom mohl získat primát evropského kontinentálního prvoodchovu, inkubace vajec z roku 2001, žel nedošla ke zdárnému konci. Po zestárnutí první generace žila v Plzni ještě dvojice varanů z pražského odchovu. Obdrželi domácí jména Josef a Ende, nakonec se ale potvrdilo, že jde o dva samečky. Jeden proto odjel zpět i kvůli vznikajícím půtkám, zbylý se z Plzně odstěhoval před rekonstrukcí zadní části Tropického pavilonu Z.
Nejúspěšnější akvizicí roku 1997 jsou tučňáci Humboldtovi. Za 20 let chovu se jim vylíhlo na 200 mláďat v 5. generaci. Všechno zahájily dva páry z německého Frankfurtu nad Mohanem, později doplněné pražským párem Maxem a Emou. Do již většího hejna po letech přijely i tři samice ze zlínské zoo. Přitom ne všude a vždy je reprodukce natolik hladká a plodná, jako právě v Plzni. Tučňáci se bezesporu přidali k šimpanzům a jsou králi popularity u návštěvníků z obyvatel přední části zoo.

Martin Vobruba
Foto: Pavel Pecháček