Zvířata, která (zatím) nepřijela

Tato historická exkurze v plzeňské zoo bude trochu jiná, než obvykle. Podíváme se totiž zase trochu do pestré a dlouhé historie a na plány, které se z různých důvodů nepodařilo realizovat včas nebo vůbec. Každá vznikající či vyvíjející se zoo by měla mít svoji vizi vývoje, generel finálního stavu. Od počátku plánování výstavby současné plzeňské zoo (cca od roku 1958) existovalo několik verzí i pro tuto zahradu. Některé byly známé jen úzkému okruhu zasvěcenců, jiné byly zveřejněny i ve sdělovacích prostředcích či tiscích zoo. Zahrada většinu svých záměrů vždy plnila, podívejme se však, co dalšího se také v její historii mohlo stát. Několik dokumentů nebo dokonce i veřejných propagačních předmětů avizovalo zvířata, která zoo nikdy nechovala.
Ve 30. a 40. letech nebylo pro první plzeňskou spolkovou zoo například jednoduché získat dnes tak běžná zvířata, jako je klokan či pštros. Byly dostupné jen asi 4 druhy opic a na prvního lva čekala zahrada 14 let. Velbloud dorazil až po třech desítkách let existence zoo, zebra po téměř 50-ti letech od otevření.
Od roku 1959 uvažovalo město Plzeň intenzivněji o přesunu zoo z původního stísněného prostoru na Lochotín. V únoru roku 1958 vypracovala „Investiční úkol na výstavbu zoologické a botanické zahrady v Plzni“ Zoo Praha, konkrétně Dr. Purkyně a Ing. Turek (jehož poradní hlas stál i u vzniku dalších zoo). Konečně rada národního výboru schvaluje tento úkol 21.4.1961. Stavební náklady jsou vyčísleny na 18 mil. Kčs, nákupy zvířat a výsadba na 2x 800 000 Kčs. Z tohoto objemu zhruba 4,5 mil. Kčs spadá na „Akci Z“. Počítá se s 62 zaměstnanci zoo a 19 BZ (ještě 31.12.1974 je to pouhých 34 a 9), dále s rozlohou 21 ha a počtem zvířat 1940 kusů. Botanická zahrada má mít 3 skleníky – tropický (pro užitkové a okrasné rostliny), subtropický (pro rostliny typu citroník, fíkovník, čajovník..) a studený (sukulenty apod.).
Zoo měla obsahovat pavilon šelem, opic, tlustokožců, vodních ptáků, malých savců, terárium, akvárium. Dále mj. 15 velkých výběhů se salašemi, 8 velkých voliér, 39 dvoj-voliér nebo 3 zděné bazény. Vyplněn měl být celý dnešní areál. Pamětníci však vědí, že nejprve expozice končily u dnešního domku gueréz, později v místě, kde dnes leží pavilon žiraf. Třetí rozšíření přivedlo návštěvníky až k oboře (dnes zubři), od konce 80. let mohli chodit i do horní části areálu (dnes Severní Amerika). Teprve v posledních letech došlo k „zabydlení“ většiny ploch areálu. Ze zvířat navrhovaných Dr. Purkyněm k trvalému chovu se dosud neobjevilo jen několik – hroch, indická slonice, pár lachtanů tmavých, rosomáci, los, kamzík, domácí buvol. V návrhu je mimo jiné 11 druhů primátů (z navržených zoo dosud neměla hulmany a chápany), dále bobr nebo aguti. Z velkých šelem není v seznamu navržen jaguár, kterého si zoo přesto v roce 1967 opatřila a brzy i rozmnožila. Zajímavé naopak je, že zoo nakonec chovala, byť bez souvislosti s tímto dokumentem a o mnoho později, již tehdy zmíněné a v dané době opravdu exotické kaloně, mary, hoko, timálii čínskou, sojkovce chocholatého. Navržen (leč dosud nechován) byl už tenkrát i například tučňák brýlový, orlosup bradatý, drop velký, kajman černý atp. Zajímavé je, že z devítistránkového strojopisného seznamu opravdu plánovitě i bezděčně byla poměrně brzy řada druhů pro plzeňskou zoo opatřena a jen několik výše zmíněných nikdy chováno nebylo. Mimochodem ubytování hrošice a slonice nebylo dispozičně nepodobné dnešnímu pavilonu nosorožců - dva boxy na stání a uprostřed společný bazén na střídačku.
V říjnu 1963 přivítal západočeský denník Pravda otevření nové zoo optimistickým článkem “Až budeme mít žirafu”. Tygr dorazil teprve v roce 1971, první žirafa nakonec v roce 2010. V plánu činnosti na rok 1973 se mj. tvrdí, že některé akce lze zvládnout vlastní režií nebo akcí „Z“ jako např. „gibonárium“. Podruhé se o nich uvažovalo kolem roku 1988, giboni se však objevili roku 1999. V roce 1970 je navrhován bazén s lachtany a vydrami a případně bufetem, jako je běžné na Floridě. Doporučeno bylo eventuelní představení pro návštěvníky za zvláštní vstupné. Je oprávněně poukazováno mj. na fakt, že zahradě chybí „tahák“ v podobě velkého atraktivního zvířete. O lachtanech se zde uvažovalo mnohokrát, naposled za vedení ing. Vlčka v 80. letech. Již v době vniku Parku kultury a oddechu, kdy zoo byla jen jednou z jeho sekcí a botanická zahrada další, však byly dokonce nakresleny plány na detašovanou část zoo s 2-3 druhy ploutvonožců, kytovci, žraloky a velkými plazy do vzdálenosti asi 1 km od areálu do sousedství lochotínského parku s loukami.
V roce 1968 nebylo daleko k příjezdu slona do Plzně. O něj se pokoušel tehdejší vedoucí Parku kultury a oddechu Zdeněk Rýdl, který zaštiťoval jednání zoo. Prostředníkem této snahy byli pracovníci Škodovky, kteří v té době budovali velkou elektrárnu v indickém Ránčí. Plzeňští pionýři se podepsali pod dopis, ve kterém prosili indické přátele o malé slůně a Škodováci dopis v Indii předali. Pomoc přislíbil i první tajemník ambasády Indie v Československu C. L. Sethi. Všechna snaha ale byla zbytečná, pionýři vyhlíželi indické slůně marně. Nutno přiznat, že zoo se v té době rozkládala na ploše pouhých pěti hektarů a nestál tam žádný objekt, vhodný k chovu slona.
Po výročních zprávách za roky 1980-81 a 1982 dochází v publikační činnosti i ve větším vývoji zahrady k útlumu. Výjimkou je na svou dobu rozsáhlá brožura průvodce po zoo z roku 1986, který dosti nešťastnou formou ventiluje všechny navržené objekty a zamýšlená zvířata na tři pětiletky dopředu, ale ukazuje bez vysvětlení také již druhy nechované. Sešel se zde medvěd baribal se třemi druhy nosorožců, pes hyenový, pavián dželada či gepard. V „průvodci“ nechybí ani v Plzni nikdy nechovaný hroch obojživelný, bongo, antilopa vraná nebo orel kejklíř. Jsou zde plzeňská, ale hlavně královédvorská zvířata, některé snímky pražské. K realizaci některých nových pavilonů a výběhů chyběl leckdy jen pověstný krůček. Podařilo se však realizovat pouze inženýrské sítě, práci nutnou, ale neviditelnou a takzvaný horní africký výběh (1987) a navýšit stav afrických kopytníků o přímorožce šavlorohé a adaxe (rovněž zvířata z tohoto průvodce). Tento komplex měl však sahat až do současného výběhu vlků hřivnatých. Na místě dnešní louky velbloudů měl vyrůst žirafinec s výběhem (nakonec po 30 letech roste asi o 100 metrů severovýchodněji, kolem skály pod tehdy opuštěným statkem Lüftnerkou výběh ledních medvědů, v okolí stodoly (dnešního Madagaskaru) výukové středisko, restaurace a bazén pro lachtany. V místě tehdejší obory (dnes zubři) byl vícekrát plánován pavilon tzv. tlustokožců (již v „zeleném“ letáku z roku 1979), v místě stávajících doupat u velkého výběhu medvědů měl stát nový opičinec a výše položena měla být nová obora. Zdravou část těchto záměrů převzal a upravil i současný generel z roku 1996. Nedošlo ani k nouzové variantě o zahájení chovu „tlustokožců“ - slon měl totiž zhruba v polovině 80. let bydlet v dřevěné stáji - tzv. velbloudinci. Vybetonoval se bazén a hranice výběhu (bodce jakožto obrácené brány z polí), upravila se dřevěná stáj, postavila pevná vrata s palisádou. Nejzkušenější ošetřovatel kopytníků odejel na školení, jak zacházet se slony. Existoval i konkrétní slon - časopis Květy avizoval indickou slonici Bínu z cirkusu. Naštěstí pro zoologickou zahradu ani tento projekt nebyl dotažen do konce, neboť v takových podmínkách by nastaly s chovem slona velké potíže. Zatím v Plzni rodinu slonů zastupují jejich podivuhodní příbuzní velikosti králíka - damani, úspěšně se rozmnožující. Počátkem 90. let přemýšleli zoologové o chovu pandy červené, kapybar, gibonů, irbisů či gepardů, tehdejší voliéry a klece by však pro ně nebyly důstojným domovem. Naděje na velký přerod zahrady stále neměly konkrétní obrys a zásadní impuls. Na gepardy už existovala kupní smlouva. Lední medvědy pod Lüfnterkou a žirafy slibovala návštěvníkům dlouho kreslená mapa u hlavního vstupu, ze které nikdo neumazal již nechované buvoly kaferské a pakoně.
Určitě naopak na tomto místě neškodí připomenout, co všechno se stalo po roce 1996. Je to 70. rok trvání zoologické zahrady v Plzni, ale svým způsobem i rok 0, start nového letopočtu. Medvědi z klecí vyběhli do hektarového lesa. Krokodýli, želvy a kajmani získali velikánská terária. Vznikly australské výběhy klokanů a přírodní expozice šimpanzů. Medvědů bylo najednou 7, šimpanzů 6! Zvažovaní tučňáci přeci jen dorazili a začali se množit téměř geometricky, kvadratický nárůst má i rodina velké želvy ostruhaté a zahanbit se nedali ani krokodýli čelnatí. Zastaralý pavilon šelem byl přetvořen na noční africkou expozici, zcela nový kabát získala velvyslankyně zoo v centru města - Akva Tera. Objevili se lemuři, tamaríni, africká restaurace a madagaskarská prodejna suvenýrů. Z trosek byl zachráněn unikátní statek Lüftnerka. Volný výběh dostali lvi, po nich i tygři, skalní expozice levharti. Prázdný lesopark obsadili dinosauři, sousední stráně se změnily na Severní Ameriku. Pod čtyřsetletým Körnerovým dubem obdivují návštěvníci orientální zahradu Šowa-en. Namátkou dodejme Madagaskarský pavilon, Českou řeku či první velkou novostavbu pro zvířata v celé historii zoo – Dům afrických kopytníků, či chcete-li Mzuri Afrika z roku 2007. Samozřejmě, že tento výčet zdaleka není úplný, vrcholem je rok 2010 s novými africkými a asijskými druhy, následoval Svět v podzemí, Talarak, Království jedu, pavilon zlaté rybky a mnoho dalších.

-mv-