V úterý, 16. ledna jsme byli nuceni utratit kvůli nečekaným zdravotním komplikacím chovného samce velblouda dvouhrbého, Mulisáka.

Mulisák se narodil v roce 2002 v Zoo Brno. Do plzeňské zoo byl dovezen o rok později, vystřídal chovného samce Haštala. Jeho prvními partnerkami byly samice Gappa, Goldie a Josefína. První mláďata se po něm narodila v roce 2006, poslední v roce 2022. Za svůj život zplodil jedenáct mláďat. Poslední roky žil se třemi mladými samicemi, Kaylou, Terezou a Sisi. Kromě velbloudí společnosti obývaly jeho velbloudí výběh také dvě samice jaků domácích.

Mulisák byl velmi majestátní samec, který svou nezvykle tmavou srstí, mohutným tělem a dlouhými špičáky vzbuzoval respekt. V zimním období, kdy probíhá u velbloudů říje, nebylo radno si s ním zahrávat. Měl typické chování samců, zahrnující nejen typické zvuky, které vydával, ale i pěnění slin a močení pomocí ocasu na hřbet. Výraznému pachu, který vydával neodolala žádná velbloudice. Mimo toto období, to byl velmi hodný samec, se kterým se dalo velmi dobře spolupracovat. Letošní zima byla u něj neobvyklá, protože se u něj nedostavila říje. Žádné další příznaky nejevil, a tak jsme doufali, že se pouze zpozdila.

V pondělí 15. ledna u něj poprvé chovatelé pozorovali problémy s pohybovým aparátem. Těžko vstával a měl problém s chůzí, vzhledem ke zmrzlému povrchu výběhu, to vypadalo na svalové zranění při uklouznutí. V úterý ráno se situace nelepšila, Mulisáka jsme oddělili do vnitřního boxu a veterinářka mu přišla aplikovat léky. Velbloud náhle zkolaboval, spadl a už se nezvedl. Ani po aplikaci léků se do odpoledne situace nezlepšila. Mulisák odevzdaně ležel a evidentně trpěl silnými bolestmi. Rozhodli jsme se ho utratit.

-mp-