Představení vlajkových druhů genofondového programu Unie botanických zahrad

Jednou z významných aktivit Unie botanických zahrad České republiky je genofondový program zaměřený na ochranu ohrožených druhů naší flóry. V jeho rámci vznikla pracovní skupina, která se věnuje pěstování, uchovávání a výměně zkušeností s jednotlivými druhy rostlin ohroženými ve volné přírodě. Nezbytností je také úzká spolupráce s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, díky níž se daří podnikat konkrétní kroky pro ochranu vzácných rostlin přímo na jejich přirozených lokalitách.

Řada těchto druhů je ohrožena zánikem v důsledku úbytku vhodných stanovišť, jejich zarůstání, změn hospodaření nebo problémového rozmnožování. Úlohou botanických zahrad proto není pouze uchovávat tyto rostliny v zahradních sbírkách jako pojistku pro budoucnost. Neméně důležité je získávání vhodného rozmnožovacího materiálu, jeho dlouhodobé uchovávání a spolupráce na posilování přírodních populací – například výsevem geneticky vhodných semen nebo výsadbou předpěstovaných rostlin. V nutných případech, kdy populace v přírodě zcela zanikne, přichází v úvahu její obnova právě z genofondových zdrojů.

Představme si některé z těchto vlajkových druhů i proto, že na záchraně řady z nich se podílela a dosud podílí plzeňská botanická zahrada. Některé druhy pěstujeme jako součást genofondových sbírek, které slouží jako pojistka pro jejich dlouhodobé zachování. U jiných se naše zahrada přímo zapojuje do záchranných programů a spolupracuje na posilování jejich přirozených populací. Část těchto vzácných rostlin mohou návštěvníci vidět přímo ve výsadbách v zadní části botanické zahrady, další jsou z důvodu lepší ochrany pěstovány ve venkovním zázemí.

Méně než 500 rostlin roste na několika málo lesních lokalitách v České republice. Druh trpí především okusem divokých kopytníků, který omezuje jeho generativní rozmnožování. Plzeňská BZ tento druh nejen pěstuje v zázemí, ale již řadu let také uchovává semena matečných rostlin v mrazovém genofondovém úložišti.

Hvozdík písečný český (Dianthus arenarius subsp. bohemicus)

Tento český endemit roste na jediné přirozené lokalitě na Roudnicku. Ochranáři zde pomocí vhodného managementu udržují podmínky, které hvozdíku vyhovují. Umělé pěstování není obtížné a druh je zastoupen i ve výsadbě plzeňské BZ. Pro sběr semen je však nutná izolace od dalších druhů hvozdíků kvůli možnosti křížení. Dalším rizikem je poškození dozrávajících semen škůdci.

Mečík bahenní (Gladiolus palustris)

Tento druh mizí z lokalit po celé Evropě. Botanické zahrady jej pěstují jako pojistnou populaci pro případ, že by začal ustupovat i z posledních tuzemských nalezišť. V naší BZ je pěstován v zázemí.

Včelník rakouský (Dracocephalum austriacum)

V České republice se vyskytuje především v Českém krasu a jeho populace nebývají příliš početné. Botanické zahrady udržují geneticky odlišné rostliny pocházející z různých lokalit. Plzeňská BZ se v minulosti podílela na sběru semen z matečných rostlin i na posilování populací včelníku na původních stanovištích.

Jeřáb sudetský (Sorbus sudetica)

Posledních přibližně 90 jedinců se u nás vyskytuje na lavinových svazích Krkonoš. Druh trpí zarůstáním stanovišť, sesuvy půdy i okusem zvěře. V naší BZ udržujeme několik mladých stromků, které v poslední době začaly kvést. Existuje tak naděje na získání semen a vypěstování nových jedinců s možností budoucího návratu na původní stanoviště.

Kuřička hadcová (Minuartia smejkalii)

Na posledních dvou lokalitách v České republice roste necelá tisícovka jedinců této drobné rostliny. Vyhledává nezapojená místa na hadcovém podkladu, kde jí nehrozí konkurence jiných druhů. Její umělé pěstování není jednoduché, o čemž se přesvědčila i plzeňská BZ. Naštěstí existuje pojistka v podobě dlouhodobě uchovávaných zamražených semen.

Stulík malý (Nuphar pumila)

Vyskytuje se pouze v čistých a chladných vodách několika lokalit Pošumaví a Vysočiny. Ohrožuje jej eutrofizace vod, činnost bobrů i křížení s příbuzným stulíkem žlutým (Nuphar lutea). Při umělém pěstování bývá problémem přehřívání vody v menších pěstebních nádobách.

Vzácných druhů naší flóry je pochopitelně mnohem více. Všechny si zaslouží naši pozornost, jen některé však lze úspěšně uměle pěstovat. Každá z tuzemských botanických zahrad má jiné podmínky, a je proto správné, aby co nejvíce z nich hledalo vhodné postupy pěstování jednotlivých ohrožených druhů. Jen tak se zvyšuje šance, že budou tyto rostliny zachovány i pro budoucnost a v některých případech se budou moci vrátit na svá původní stanoviště v přírodě.

RM

Zdroj: Věstník genofondového programu Unie botanických zahrad

Popisky