Atlas je pohoří v severozápadní Africe táhnoucí se v délce 2 400 km přes Maroko, Alžírsko a Tunisko. Za jeho pomyslné prodloužení lze chápat ostrov Sicílii a italské Apeniny. K Atlasu patří i severomarocké pohoří Ríf, k němuž geologicky patří i Gibraltarská skála na Pyrenejském poloostrově. Tady na Atlas navazuje andaluská Sierra Nevada. Nejvyšší vrchol pohoří se jmenuje Djebel Toubkal a má nadmořskou výšku 4 167 m, nachází se na západě Maroka.
Vegetace je díky podobným klimatickým podmínkám a společné historii velmi podobná té jihoevropské. Největší diverzitu flóry má Maroko, jehož podnebí je pod vlivem Atlantského oceánu, kterému dalo pohoří Atlas své jméno. Přes 20% zdejších rostlinných druhů je endemických. Horní hranici lesa na mnoha místech tvoří malebné porosty cedru atlaského (Cedrus atlantica). Vzácně zde rostou i jedle marocké (Abies pinsapo ssp. marocana) a v alžírském pohoří Djebel Babor i kriticky ohrožená jedle numidská (Abies numidica).

V zoologické a botanické zahradě atlaskou expozici představuje nově, v roce 2017 opláštěná, velká voliéra nad restaurací Kiboko. Vůbec poprvé v historii ji obývají velice vzácní, v přírodě již kriticky ohrožení, ibisi skalní (Geronticus eremita). Patří k nejohroženějším druhům ptáků. V severozápadní Africe žije jen několik set ptáků v několika koloniích v Maroku. V Arábii je velmi malá kolonie. Zcela zdecimována byla kolonie v Turecku, která ještě v 50. letech minulého století čítala přes 500 ptáků. Dříve byl mnohem více rozšířený a ještě v 17. století hnízdil i ve střední Evropě ve Švýcarsku, Rakousku a Maďarsku. Pro tento druh je veden záchranný program. Společnost ibisům skalním dělají i další druhy, např. sup bělohlavý (Gyps fulvus), poštolka obecná (Falco tinnunculus), holub skalní (Columba l. livia), hrdlička senegalská (Spilopelia senegalensis), čírka modrá (Anas querquedula) a čírka úzkozobá (Marmaronetta angustirostris).