V souvislosti s rekonstrukcí pavilonu gueréz byl v roce 2023 chov kočkodanů ukončen.

Rok 1981 přinesl plzeňské zoo díky tehdejšímu osamostatnění i nové impulzy v podobě zahájení chovu mnoha druhů zvířat. Byl to například i tygr indický či navrátivší se medvěd hnědý, kde samec Pišta žije dodnes. Mezi jinými stojí za povšimnutí již 30 let od přivezení prvního makaka lvího a páru kočkodanů Brazzových. Kočkodani jsou od té doby chováni nepřetržitě, makakové s malou přestávkou na přelomu let 1993 a 1994. Zatímco makakové se odstěhovali z tropického pavilonu jako poslední středně velcí primáti až v roce 2010 do nových afrických a asijských expozic, kočkodani jsou od roku 1996 v Plzni průkopníky chovu opic mimo klece, na ostrovech se stromy. Počet postupně chovaných kočkodanů už dosahuje ke 4 desítkám, nejnovější mláďata nesou ve 4. generaci stále krev prvního, již nežijícího samečka jménem Ťulda. Tento matador, který prožil v Plzni 29 let; přežil o 9 let svoji partnerku Mamku a v druhé polovině života žil s krásnou samicí Beruškou. Současný chovný samec Keelar (*1998) pochází z Francie a žije se samičkou Koki na ostrově v sousedství gueréz angolských, s nimiž odděleně sdílí společný pavilonek. Chovná samice Koki je dcerou již odcestovavší polské Uly a místního odchovance samečka Prcka, tím vnučkou zakladatele plzeňského chovu Ťuldy. Její mláďata jsou jeho pravnuky.

Matka Koki (*5.5.2005 Plzeň), otec Kellar z Francie (*21.5.1998 Zoo Saint-Martin de la Plaine, příchod 13.3.2010 ze Zoo Pont Scorf). Plzeňská zoo patřila k nejúspěšnějším tuzemským zahradám v jeho chovu, množí je pravidelně od počátku 90. let. Před 20 lety jej mělo 7 zoo, nyní jen 2 (ústecká). Kvůli jejich zvyku žít v páru se plzeňské zahradě nepodařilo sestavit velkou rodinu s více nepříbuznými samicemi.